Václav Souček: Rovnání
Pan Paseka už není mezi námi, byl to sedlák tělem i duší. Do družstva nikdy, to by se raději udřel. Kluci byli po něm, stačilo málo a už se prali. Ale táta na ně platil.
Chalupa jim málem padala na hlavu, ale obstáli po svém.
Pan Paseka byl koňák. Syn Standa po něm. Stahoval dřevo po lesích Vysočiny.
Když měl starý pan Paseka po sedmdesátce, tak po hospodské hádce o to, jak mají chutnat brambory, skočil domů a donesl do lokálu v lopatovité dlani dvě uvařené, ještě teplé.
Spor tak ukončil jednoznačně. Hospoda zmlkla.
O málo později bylo jasné, že si stejně každý myslí to svoje. Inu na vesnici mají lidi k sobě hodně blízko. Kolikrát si vidí až do talíře.
Koukal jsem mu jednou pod ruce, když na špalku šikovně rovnal obrácenou sekyrkou rezavé krováky. Všiml si a povídá:
„Rovnat můžeš jenom křivé. A bacha na prsty."
Mockrát jsem si na jeho slova vzpomněl složitých jednáních o nápravě minulých křivd.
Související
-
Václav Souček: Nepřehledno
Je toho najednou nějak povícero a nepřehledno na Blízkém Východě, co hmoždí mozkovny přemýšlivých spoluobčanů.
-
Václav Souček: Prodej, nákup a paměť
Prodat volební slib je kus kumštu. Navýšení důchodů zajišťuje především zákonná valorizace, a většina penzistů počítat umí, tomu věřte.
-
Václav Souček: Ztráty a nálezy
Podívaná na poloplné a poloprázdné lavice to byla neúchvatná, ale už se stalo zvykem, že úporná snaha o hanopisy, nebývá korunována žádaným výsledkem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
