V Domě s pečovatelskou službou ve Stonavě se nikdo nenudí

Řada starých lidí, jejichž domy se propadaly a musely být zbořeny, našla své útočiště v Domě s pečovatelskou službou, který zde v roce 2000 zřídila Slezská diakonie. V reportáži Petra Vaďury se podíváme na to, že se v takovém domě dá podnikat i leccos užitečného.

V Domě s pečovatelskou službou ve Stonavě nás vítá paní Uršula Byrtusová. Paní Byrtusová, kolik ve vašem domove žije obyvatel?

Tady bydlí 24 obyvatel, je tady 21 bytů, a pak tady máme ještě jednu budovu, kde žije 7 uživatelů.

Co vlastně poskytujete klientům za služby?

Hlavními službami je podpora v domácnostech při jejich denních potřebách a kromě toho se mohou naši uživatelé zúčastnit různých kulturních aktivit. Jedním z našich největších projektů je výroba dek pro lidi, kteří trpí v různých zemích nevyléčitelnými chorobami, leprou. Deky jsou takové speciální, pletené z 54 čtverců, které speciálně zakrývají toho nemocného, kterého by již ta běžná deka tak zatěžovala na těle, že by ji nemohl používat, a takto speciálně vyrobené deky toho nemocného zahřejí a netíží. Kromě dek ještě seniorky vyrábějí obvazy, které taktéž pletou, a tyto obvazy jsou speciální v tom, že se dají vícekrát používat a vícekrát prát.

V domově s pečovatelskou službou bydlí i bývalý evangelický farář Kazimír Suchánek. Zkusil jsem ho tedy navštívit. Dům s pečovatelskou službou je zřízen Slezskou diakonií, která je zase zřízena Slezskou církví evangelickou. Přijdou se někdy obyvatelé podívat i na vaše duchovní chvilky, když si čtete z bible, povídáte?

Péče, ilustrační foto|foto: Fotobanka stock.xchng

Tak, někteří přijdou, ale těch je málo. Někteří odkládají ty své myšlenky na Boha nebo ty etické otázky na později.

Pane Suchánku, a jací jsou obyvatelé domova?

Samozřejmě jsou tu problémy, konflikty, ty jejich, vnitřní. Tak to řešíme. Také se cítí častokrát opuštěni a potřebují, aby je někdo poslouchal.

A přicházejí za vámi někdy i třeba s otázkami: Co bude po smrti? Nebo jak ještě žít do konce života?

Ne, ale přicházejí s jinými otázkami: Jak řešit konflikty? Tu svou minulost, kdy se rozpovídají, tak oni nosí takové jakoby batohy těch svých problémů, kterých se nemohou zbavit. Oni nemohou odpustit, třeba, oni se nemohou smířit, zdá se jim, že jsou opuštěni, že se na ně zapomnělo, myslím rodiny. A jinak na ty duchovní chvilky samozřejmě přijdou, ale také je to takové, jak bych tak řekl, formální. Spíš oni se nedostanou z té oblasti formality.

Odcházím z bytu pana Suchánka, který navzdory vysokému věku stále slouží svým spolubydlícím. Při pohledu na materiál připravený pro výrobu obvazů a dek mě napadá, jak je to dobré, když je i seniorům umožněno dělat pro druhé něco užitečného. Je velká zásluha pracovníků Domu s pečovatelskou službou ve Stonavě, že to svým obyvatelům umožňují.