V Budapešti pokračují demonstrace proti premiérovi
Příští měsíc si Maďaři připomenou padesáté výročí krvavě potlačené revoluce. I v těchto dnech teče v ulicích Budapešti krev a průběžně se vyčíslují škody. Nejde ovšem o oběti na životech a ani maďarská metropole není zdaleka tak poničena, jako v roce 1956, kdy Maďaři válčili proti sovětským tankům.
Tentokrát ovšem nejde o nezávislost na Moskvě či o demokracii, ale o politickou kulturu již demokratické země. Stoupenci opozice, požadující odstoupení premiéra Ference Gyurcsánye, si nechtějí nechat líbit, že jim socialisté lhali, resp. že jim lhali vědomě a úmyslně, jak to premiér sám přiznal ve svém nedávno zveřejněném vystoupení. Dobrou službu solidní politické kultuře v zemi ale nedělají ani ti účastníci protivládních protestů, kteří je proměnili ve vyvádění, na jaké jsme zvyklí u fotbalových vandalů.
Že kampaň před komunálními volbami, které se v Maďarsku uskuteční 1. října, neproběhne v rukavičkách, bylo jasné dávno. Nikdo ale nemohl tušit, že se zvrhnou v násilné střety s policií, byť někteří pozorovatelé se snaží oddělovat poslední dramatické události od regulérní volební kampaně.
Na jaře proběhly volby parlamentní, v nichž poprvé od pádu komunistického režimu v roce 1989 nedošlo k výměně mezi pravicí a levicí. Socialisté se svými koaličními liberály obhájili svá vládní křesla a opoziční Fidesz expremiéra Viktora Orbána tak mohl pokračovat ve své politice nulové tolerance. Do toho přišlo zveřejnění nahrávky premiérova květnového vystoupení před nově zvolenými poslanci jeho strany. V něm přiznal, že vláda pod jeho vedením poslední bezmála dva roky o skutečném stavu ekonomiky země jen lhala.
Gyurcsány se teď veřejnosti omlouvá zejména za obhroublé výrazy, jimiž si ve své řeči k poslancům pomáhal, nechal se prý strhnout, aby váhající kolegy ze strany přesvědčil o nezbytnosti reforem. A z přiznání ke lži udělal nejen polehčující okolnost, ale i přednost. Zdůraznil odvahu čelit lžím a polopravdám posledních šestnácti let. Lhaní je podle něj zločinem celé politické elity v Maďarsku. Orbánův národně orientovaný Fidesz by s ním určitě nesouhlasil, ale veřejnost má nemalé zkušenosti nejen se socialistickou lží, ale též s přinejmenším populismem pravice. Vždyť o odvážných ekonomických reformách, ke kterým Gyurcsányův kabinet na jaře po volbách přistoupil, nemluvil před hlasováním ani Orbán. To by totiž prohrál volby víc než jen těsně.
Když v devadesátých letech pronikla na veřejnost nahrávka z uzavřeného jednání Hnutí za demokratické Slovensko tehdejšího premiéra Vladimíra Mečiara, bylo každému jasné, že Slováky nic hezkého nečeká. Že budou mít dočinění s "válcem ze Zlaté Idky", toto sousloví připomínalo nejen místa konání jednání, ale hlavně metodu Mečiarovy politické práce. I Maďaři se nyní doslechli něco, co bylo původně adresováno jen členům jedné politické strany. Obsah sdělení ovšem v tomto případě nevypovídá o ohrožení demokratických základů státu, nýbrž o nemravné politické praxi. A reakce na Gyurcsányovo vulgární přiznání, že po letech lhaní je nejvyšší čas dělat politiku, která zemi prospívá, vystavují nelichotivé vysvědčení maďarským voličům. Především těm levicovým, cítí-li se dnes podvedeni. Vždyť dávno před volbami bylo jasné, že země je na tom ekonomicky špatně, klíčové mezinárodní instituce vládu v Budapešti upozorňovali, že schodek rozpočtu, největší v Evropské unii, je časovanou bombou a bez radikálních a tedy i nepopulárních reforem to dále nepůjde. Těm, kdo neslyšeli, že tato varování jsou v přímém rozporu s tím, co socialisté slibovali před volbami, pak opravdu neotevře oči nic jiného než upřímné přiznání. Avšak v kombinaci s tím, že mělo zůstat za zavřenými dveřmi, se povolební utahování opasků proměnilo v rozbušku.
Gyurcsány odstoupit odmítá a chce pokračovat v začatých reformách. Lídr opozice Orbán sází na blížící se komunální volby, v nichž by podle něj voliči měli odmítnout premiéra. Komu teď mají Maďaři věřit? Lháři, který si dnes již sice je vědom hrozby bankrotu celé země a začal konat, u něhož ale zároveň není jisté, zda už mluví jen pravdu a nic než pravdu? Nebo populistovi, o jehož odhodlání dělat nepopulární kroky mohou existovat pochybnosti?
Česká politika, jakkoli je dnes polarizovanější než kdy dříve, je určitě pestřejší než ta maďarská, kde stačí maličkost k tomu, aby se většina přelila zleva doprava a naopak. Přesto mohou být současné události v Budapešti pro Prahu velice poučné. To, co Maďary přimělo demolovat zařízení veřejnoprávní televize, by u nás vedlo možná k početnější demonstraci na pražském Václavském náměstí či k zintenzivnění hospodského nadávání na papaláše. Události v Maďarsku jsou však varováním, že podceňovat například výši zadlužení českého státu se nemusí vyplatit.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
