V Barmě začali znovu demonstrovat budhističtí mniši

Mnohé kláštery zavřela, jiné nechala hlídat. Některé mnichy junta poslala do jejich domovských obcí, další dala deportovat do záchytných táborů, jiné rovnou uvěznila. Pozatýkat nechala i vůdce laické opozice a řadové demonstranty. Někteří ze zatčených se mezitím už dostali na svobodu, ale většina těch, kteří byli internováni, se domů nevrátila. Mluví se o šesti tisících osob.

Dalších nejméně čtyřicet lidí bylo zabito při potlačování zářijových demonstrací.

Tím vším se juntě se povedlo vrátit do země atmosféru strachu - atmosféru, která ji spolehlivě držela u moci v minulých letech. Na tomto místě je zapotřebí připomenout dvě věci: Že barmské tajné služby jsou výkonné a při snaze zlomit podezřelého neváhají použít mučení. A že režim disponuje otrlými rváčskými bojůvkami, které posílá proti demonstrantům, pokud se mu zdá, že situace ještě nevolá po policejním či vojenském zásahu.

Není divu, že se Barmánci proti generálům báli veřejně protestovat devatenáct let, od rozdrcení protivojenských protestů v roce 1988, kdy zemřelo na tři tisíce lidí. Na strach pozapomněli až letos v létě, kdy je rozhořčilo nečekané a drastické zvýšení cen benzínu a zemního plynu. Srpnové demonstrace byly ještě nepočetné a byly potlačeny v zárodku. Ale když už se zdálo, že Barma opět upadne do mrtvolného klidu, začali v září demonstrovat mniši. Přidávalo se k nim stále více laických Barmánců a v době kulminace se protestů účastnilo zřejmě až sto tisíc lidí.

Odpovědí junty, jak už víme, bylo ostré střelivo a několikatýdenní promyšlené represálie. A ty, jak už také víme, dosáhly svého cíle. Jak ale do tohoto vzorce zapadá nová mnišská demonstrace v Pakkoku? Skýtá naději, že se Barmánci proti vojenské vládě znovu pozvednou?

Podle některých zpráv mniši v Pakkoku opět požadovali snížení cen benzínu a propuštění politických vězňů. "Nemáme strach z toho, že nás zatknou a budou mučit," citovala exilová rozhlasová stanice Demokratický hlas Barmy jednoho z demonstrantů. Plyne z toho, že tradiční generálské prostředky k ovládání země přestávají fungovat?

Význam mnišské demonstrace v Pakkoku sice není možné podceňovat, už proto, že její účastníci prokázali velkou míru osobní odvahy, ale není ani radno ho přeceňovat. Zítra se do Barmy vrací zvláštní zmocněnec generálního tajemníka OSN Ibrahím Gambari a naváže tu na své předchozí pokusy o prostředkování mezi vojenskou vládou a vůdkyní opozice Do Aun Schan Su Ťij. Gambari bude v Barmě jednat až do příštího čtvrtka. Pakkokská demonstrace je jasným pokusem ukázat mu, že odpůrci junty ještě nejsou na kolenou a chtějí spolurozhodovat o budoucnosti země.

Bylo by ale překvapivé, kdyby takové demonstrace pokračovaly i po Gambariho odjezdu; a kdyby to někdo přesto zkusil, se zlou se potáže.

Zázraky nelze očekávat ani od Ibrahíma Gambariho. Výsledkem jeho předchozích jednání v Barmě byly jen droboučké ústupky vojenské vlády. Posledním z nich je více než hodinové jednání penzionovaného generála Aun Ťij, zvláštního zmocněnce vlády, s opoziční vůdkyní Aun Schan Su Ťij. Exgenerál Aun Ťij má ve vládní hierarchii naprosto podřadné postavení, takže z takových hovorů nemůže vzejít nic podstatného. Což jen posiluje dojem, že jde o součást oblíbené taktiky junty, která si pomocí právě takových občasných mikroústupků, které ji nic nestály, levně kupovala čas.

Pokud se v Barmě má něco změnit, musí se změnit sama junta. Zdá se to vyloučené, ale kdo ví. Barmánci soustavně a razantně chudnou. Volání po demokracii se dá utopit v krvi - jenže lze v krvi topit nové a nové chudinské bouře? To pro juntu není program na přežití dalších devatenácti let.

Nová konfrontace s demonstranty by navíc mohla prohloubit vnitřní rozpory v armádě. Proslechlo se, že v září bylo za neuposlechnutí rozkazu uvězněno na 200 prostých vojáků a pět generálů; střílení do mnichů prý zpočátku odmítal i náměstek nejvyššího šéfa junty. Rozštěpení armády je přitom pro vládu větší hrozbou než sebemohutnější demonstrace.

Na jiné než jen silové řešení barmské krize tlačí zřejmě v zákulisí i Čína, spojenec, ochránce a sponzor barmské vlády.

Suma sumárum: Zpráva o demonstraci v Pakkoku nemusí poslední povzbudivou zprávou, která z Barmy přišla.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .