Úspěch závisí na kvalitě, dnes už nejde jen o muziku, říká saxofonista Ondřej Gizman

„Jako malý jsem hrál na kytaru a na klavír. Pak jsem uslyšel saxofonistu Míru Durbáka a měl jsem jasno. Táta nečekal, jel asi 400 km a koupil saxofon,” vzpomíná na své hudební začátky Ondřej Gizman.

Nikoho nepřekvapilo, že jeho pozdější kroky vedly na konzervatoř, kde studoval hru na saxofon.

„Táta mě vedl dobrou cestou, hned mě dal do hudebky, odkud jsem šel na dva roky na konzervatoř. Bohužel jsem školu nedodělal. Začal jsem hrát s kapelou, vydělával jsem, byl jsem mladý a stačilo mi to. Kvůli hraní jsem nezvládal včas vstávat, doučovat se. Měli jsme hodně kšeftů. Taky jsem měl v těch svých 18 letech pocit, že žádnou školu nepotřebuju. Teď toho lituji, to se ale člověk naučí s věkem. Kdybych to mohl vrátit a změnit, udělám to.”

Dnes působí v československém hudebním uskupení s Ondrejem Ferkem. Jejich společný recept na úspěch je jednoznačně kvalita, a to ve videoklipech, textech i zvuku.

„Stojíme s Ondrejem nohama na zemi. Nepatříme k těm, kteří si dvakrát stoupnou na pódium a hned jim patří svět. Víme, jak je těžké vybojovat si publikum. Majorita žádá kvalitu. Pokud je dobrý videoklip a zvuk, pokud my vypadáme dobře, zbytek je snadný. Dnes nestačí vydat písničku s fotkou a myslet si, že pak bude vyprodáno. Tak už to dnes nefunguje. Dřív jo – táta prodával kazety a znala ho celá Česká republika. Otevřel hranice – byl v Belgii, v Kanadě, všude. Dnešní doba je náročnější. My jsme rádi, že nás lidé poslouchají.”

Ondřej Gizman a Ondrej Ferko patří mezi jednu z nejvíce přebíraných hudebních kapel.

„Na YouTubu je mnoho kapel, konkurence je veliká. Naše poslední skladba Me Som Terno vznikla ve spolupráci s Lucií Bikárovou. Co jsme ji zveřejnili, nahrálo ji dalších 5 nebo 6 kapel. Sice to máme na OSE, ale i kdyby ne, nám to nevadí. Jsme rádi, když se skladba dostává k širšímu publiku. Záležím nám ale na tom, když někdo udělá cover, aby uvedl i naše jména. To je jediné, co chceme, jinak ať si to hraje kdokoliv.”

Gizman by si jednou rád zahrál na společném pódiu se svým strýcem.

„Dlouho už plánujeme něco společně s rodinou vytvořit, ale je to těžké. Já hraju někde, stejně tak táta a strýc Ludva. Rád bych to ale dotáhnul, dokud je strejda Ludva mezi námi. Kdyby lidé neslyšeli tátu se strejdou Ludvou, byla by to škoda. Ještě se to nikomu nepodařilo, aby tihle dva měli společnou písničku. Vůbec naše rodina. Je to závazek.”