Únava z Cape Epic je srovnatelná s Grand Tour. Byla to ale super akce, říká po osmém místě Vakoč
Co všechno se stalo v závodě Napříč Flandry? Udělal Wout van Aert na trati jezdeckou chybu? „Potkali jsme antilopy a viděli jsme obrovského pavouka. Z hadů jsem měl strach, ale naštěstí se mi vyhnul,“ popisuje Vakoč nevšední zážitky z prestižního závodu Cape Epic, kde ve dvojici s Martinem Stoškem obsadil 8. místo. V pořadu Kilometry Jiřího Ježka prozradil, jak změnil svůj přístup po období, kdy dokonce zvažoval konec kariéry, ale také nastínil plány na nadcházející sezonu.
Petře, jak vznikla vaše spolupráce s Martinem Stoškem ohledně závodu horských kol Cape Epic?
Ta historie sahá hodně daleko. Už je to možná deset let, kdy ten závod vyhrál Kristián Hynek, který je nyní manažerem týmu Canyon Sidi. Martin Stošek jezdí za ten tým a nápad už ve mně zrál těch deset let zpět. V minulosti jsem sledoval Jardu Kulhavého, Frantu Raboně, který přesedlal ze silnice a jel Cape Epic, tak jsem měl také motivaci si to zajet. Na horských kolech jsem závodil už jako malý a měl jsem v hlavě i tento závod.
Cape Epic jsem měl jet už před dvěmi lety, ale chvíli před závodem jsem si zlomil klíční kost. V loňském roce už se to povedlo, protože jsem to jel v podpůrném týmu. Směrem k letošnímu ročníku jsem byl s Kristiánem v kontaktu už od léta a říkal jsem, že pokud bude možnost, tak rád pojedu. V tu chvíli jsem ale nevěděl, koho bych měl do dvojice. Až během zimy se vykrystalizovalo, že pojedu letos s Martinem Stoškem. Byla to tak ryze česká dvojice.
Je pro tebe Cape Epic vhodným startem do sezony?
I když závod probíhá „jen“ osm dní, tak trvá dlouho než se z toho člověk dostane. Srovnal bych tu únavu jako po Grand Tour. Když se ale ohlédnu, tak loni jsem z toho závodu těžil celý rok. Nyní když jsme zase jeli jako podpůrný tým, tak jsem si vyzkoušel takovou tu roli domestika, kterou znám ze silničních závodů. Každý den byl hodně chaotický, vždy trvalo třeba půl hodiny až hodinu, než se skupina roztrhala. Bylo tak potřeba držet dobré pozice. Mou starostí bylo si vzít náš A-tým a najet do těch nebezpečných míst na výhodných pozicích. Bylo pak skvělé slyšet, že naši kluci vyhráli etapu. Byl to pro mě velký zážitek.
Konečné osmé místo, které jste s Martinem Stoškem obsadili, je pro vás odrazovým můstkem pro příští rok nebo se budete dívat po jiných výzvách?
Letos jsem to bral primárně jako přípravný závod do sezony. Upřímně to bylo ale náročnější, než jsem čekal. Nejdůležitejší závody sezony pro mě ale teprve začínají. Za tři týdny odlétám do Ameriky do Kalifornie, kde pojedu asi tři závody. Celé jaro mám nabité, v květnu jedu největší evropský závod v Gironě. 1. června je pak nejdůležitější závod v gravelu pro celý rok. Tyhle dvě akce pro mě budou na jaře nejdůležitejší.
Jaký nejdelší závod na kole Petr Vakoč absolvoval co se týče kilometráže i času? Kdyby si český závodník měl vybrat jeden typ kola, na kterém by nejradši jezdil? Co ho čeká v nejbližší době za závodní výzvy? Dozvíte se v Kilometrech Jiřího Ježka.
Související
-
Na silnici není jednopřevodník výhodou. Každý asi použije oba převody, směje se Ježek
Úmrtí Kelvina Kiptuma, splněný nominační limit na olympijské hry do Paříže v podání maratonkyně Terezy Hrochové nebo úvod cyklistické sezony. Máme pro vás plno témat.
-
Když pohyb pomáhá. Ježek chválí sportovní projekty s charitativním přesahem
Běh pro Světlušku, Běh Paměti národa nebo Pomáhej pohybem, to jsou všechno akce, do kterých se lze zapojit. Uslyšíte o nich v dalším díle pořadu Kilometry Jiřího Ježka.
-
Štengrování a hecování mezi sportovci na sociálních sítích nás baví, chválí si Ježek a Janů
„Když jsem začínal s cyklistikou, tak u nás bylo pravidlo, vem si do kapsy jablko, vyraž na dvě stě kilometrů a až se vrátíš, tak se něčeho najez a běž spát,“ říká Ježek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.