Týden modliteb za jednotu křesťanů

Zuzana Kalenská: „Vítám vás dnes na druhém našem ekumenickém setkání, tentokrát u nás na faře Církve československé husitské. Dnes nám kázáním poslouží bratr Mrázek z Evangelické církve metodistické tady v Tachově.“

Modlitebna je malá, ale plná. Bohoslužba probíhá podle připravené liturgie, ve které nejvíce se střídají modlitby, vyznání, ale také poetické texty a vyprávění příběhu. Podklady totiž připravili mladí křesťané z Indie.

V Tachově působí pět církví. Jak hodnotí smysl společných setkávání kazatel metodistické církve Milan Mrázek?

Milan Mrázek: „Když jsme společně v jednom městě, sloužíme, setkáváme se, tak je moc dobré a bohulibé, když se dokážeme spolu sejít a spolu se modlit a společně Boha uctívat. Je to takové znamení, že se jako Boží rodina umíme sejít všichni a být pospolu.“

Řeckokatolický kněz Serhij Ilnytskyj zdůrazňuje duchovní stránku společných bohoslužeb, zatímco římskokatolický farář Václav Vojtíšek spíš význam mezilidský:

Serhij Ilnytskyj: „Učíme se ve společenství poznávat Krista ve svých bratřích a sestrách a dáváme najevo svou lásku k němu.“

Václav Vojtíšek: „Pro mě je podstatné, že v našich určitě přeplněných kalendářích si prostě na sebe najdeme čas.“

Poslední setkání tachovských křesťanů hostí tento týden pravoslavná církev. Otec Milan Horvát to považuje za velkou čest:

Milan Horvát: „My jim představíme svoje zvyky, svoje tradice, i třeba jazyk, protože tam budeme zpívat vyznání víry církevněslovansky, mariánské písně budeme zpívat církevněslovansky s karpatským nápěvem.“

Ekumenickou bohoslužbu oceňují nejen duchovní, ale i její účastníci z řad laiků:

„To je velikým obohacením pro každého, takovéto setkání. Neseme si ta slova domů a to je nám velikou odměnou.“

Přestože do tachovských kostelů mnoho lidí nechodí, role zdejších církví je nezastupitelná. Ať už ve službě starým lidem, v pomoci sociálně vyloučeným, přistěhovalcům z ciziny, v péči o děti a mládež, organizování mateřských klubů, jazykových kurzů či hudebních těles. Největší význam je však v tom, že v církvích jsou lidé vedeni k proměně svých životů, k vzájemné úctě a toleranci. A jak říká Milan Horvát, napomáhají tomu i ekumenická setkávání:

Milan Horvát: „Ti lidé se poznávají více do hloubky, protože pokud jsme tohle tady v Tachově nedělali, lidé chodili kolem sebe a neznali se. Ale teď jdou kolem sebe a vždycky se pozdraví, přinesou jeden druhému dobré slovo a to má skutečně velký význam.“

V době, kdy se společnost štěpí a polarizuje, je takový přístup církví k sobě navzájem nesmírně cenný.