Tři roky po amnestii jsou věznice v Česku opět přeplněné
Česko se znovu potýká s přeplněností věznic. Vyplývá to ze studie, kterou dnes představil institut CERGE. Počet lidí za mřížemi snížila před necelými třemi roky prezidentská amnestie až na 16 tisíc. Od té doby přibylo víc než čtyři tisíce trestanců. Na řadě míst jsou káznice plné. Zhruba čtvrtinu trestanců přitom tvoří recidivisté, kteří byli po amnestii znovu odsouzeni.
„V současné době jsou věznice na předepsanou kapacitu naplněny. V některých ostrahových a dozorových věznicích dochází dokonce k mírnému přeplnění, vězeňská služba ale situaci zatím vhodnými opatřeními dokáže řešit,“ uvedl Vladimír Zimmel, náměstek sekce trestní politiky ministra spravedlnosti.
Podle rozsáhlé studie ekonoma Libora Duška, který se tématem dlouhodobě zabývá, existují tři hlavní důvody, proč se věznice opět plní.
První z nich je přitom pozitivní, policisté a státní zástupci jsou úspěšnější při pátrání po pachatelích a v jejich následném usvědčování před soudy.
Zároveň stát už roky zvyšuje represi. Třeba kvůli neplacení alimentů je dnes za mřížemi asi 1300 lidí. Před amnestií jich byly dva tisíce - jde o trestný čin, který v 90. letech neexistoval.
Dále přišel v roce 2010 nový trestní zákoník, který podle Duškových závěrů zvýšil počet lidí ve vězení o dva tisíce. Zpřísnil třeba sazby recidivistům za vraždy a opakované krádeže.
„Počet lidí za mřížemi dále poroste. Počet těch, kteří stále slouží trest, brzy dosáhne zhruba 20 tisíc a potom se ustálí na nějakých 20 360 vězňů,“ popsal Dušek.
Pokud se jeho teorie potvrdí, zařízení budou muset navyšovat kapacity. Podle náměstka generálního ředitele Vězeňské služby ČR Pavla Horáka by bylo efektivnější, kdyby se pracovalo na snížení počtu vězňů:
„Jedině koncepčními změnami v trestní politice zaměřené na snížení vězeňské populace redukcí kriminality. Například vyšším využíváním trestů, jako je domácí vězení, propadnutí věci, zastavení dalšího zvyšování už vysokých trestů, prevence, rehabilitace a tak dále.“
„Pokud nelze předpokládat zvýšení nebo zlepšení systému trestní justice v otázce snížení vězeňské populace, jediné další řešení je výstavba nových kapacit,“ doplnil.
Vyšší vězeňská populace
S takovým řešením souhlasí i ekonom Dušek. Potřeba je podle něj řešit situaci také koncepčními změnami: „Ty by zároveň zastavily růst vězeňské populace, která je mimochodem výrazně vyšší v přepočtu na obyvatele, než je v západních zemích Evropské unie.“
Konkrétně by to mohlo být například posílení preventivní činnosti policie nebo užívání chytřejších trestů.
O dalším dohledném řešení mluvil také Vladimir Zimmel: „Těsně před spuštěním je výstavba dvou nových, moderních, nízkoenergetických ubytoven, které se budou stavět v rámci existujících vězeňských areálů. V dalším roce se připravuje výstavba dalších dvou ubytoven, takže se zvětší kapacita vězeňské služby.“
Zároveň upozornil, že vrcholí příprava projektu elektronických náramků, které umožní stoprocentní kontrolu výkonu trestu domácího vězení.
Amnestie se nevyplácí
Podle ekonoma Duška se amnestie nevyplácí opakovat, protože neřeší základní příčiny problémů. „Základní příčina současného problému přeplněných věznic je fakt, že stát je neustále preciznější a přísnější na zločince,“ uvedl Dušek.
V analýze, kterou studie obsahuje, se ukazuje, že stále vyšší procento pachatelů je odsouzeno a jsou jim ukládány větší tresty. To má vliv zřejmě i na kriminalitu, která v Česku v posledních 15 letech klesá.
„Na druhou stranu se možná už překročila hranice, kdy další tvrdší tresty a zejména delší tresty jsou už optimální a spíš nás to stojí a do budoucna bude stát stovky milionů na výstavbu věznic a jejich provoz,“ upozornil Dušek.
Náklady na věznění jedné osoby ve své studii vyčíslil zhruba na 320 tisíc korun ročně. Zároveň odhadl, jak by se náklady mohly navýšit s přibývajícím počtem vězňů.
„Ilustrace by například byla, kdyby se ode dneška nedělalo nic a počet vězňů by rostl. V zásadě by to znamenalo nutnost vystavit přibližně 2300 vězeňských míst, což potom znamená platit zhruba 750 milionů korun ročně na věznění těchto osob,“ popsal ekonom Libor Dušek.
