Trénovat je mnohem těžší práce než samotné hraní. Florbal v pozici hráče mi nechybí, hlásí Ondrušek

V sobotu ve Švédsku začíná mistrovství světa ve florbale. Jak vidíš šance českého týmu?

Všichni se na to těšíme. Vidím to optimisticky, ale bude se rozhodovat v play off. Bude důležité, jak dokáží kluci vyladit na finálový víkend. Během posledních dvou let jsme dokázali s Finskem i Švédskem hrát vyrovnaná utkání a potrápit je, takže šance na medaili je. V tuto chvíli si nedokážu představit, že by Švýcaři vyhráli mistrovství světa. Z trojice Finsko, Švédsko a Česko to může vyhrát kdokoliv.

Jakou výhodu domácího prostředí mohou mít Švédové?

Myslím si, že je požene plná švédská hala plná žlutých dresů. Dva roky zpět mela švédská reprezentace nejzkušenější tým, ale nyní se tam na docela důležitých postech vyměnilo pár hráčů. Uvidíme, jak zkušení hráči pomůžou těm mladým a pokud to zvládnou, tak bude velmi těžké Švédsko na domácí půdě porazit.

Český tým už byl několikrát blízko k zisku titulu, ale nikdy se to nepovedlo. Co nám schází?

Finále jsme hráli dvakrát, dvakrát proti Švédsku a dvakrát jsme prohráli hodně. V daný den chybělo hodně. O štěstí to není. Nedošli jsme do takové fáze zápasu, aby se rozhodovalo v posledních minutách nebo v prodloužení. Vždy jsme museli hrát power play už třeba patnáct minut, protože jsme prohrávali 8:2... Spíš potřebujeme mít ten daný den kvalitní hráče, abychom je mohli porazit.

Jak vidíš aktuální rozložení sil v našem týmu?

Kvalita florbalu se v českém týmu neustále zvyšuje. Za poslední dva roky se v týmu zlepšilo a změnilo to, že máme zkušenosti s top zápasem. Tým je zkušenější a ví, co dělat v klíčovou chvíli.

Reprezentace posledních pár dní před mistrovstvím světa trávila v Krkonoších. Bylo to kvůli tomu, aby měla klid pro přípravu?

Byl to podobný model, jako jsme měli před dvěma lety. Pátek, sobota, neděle, pondělí florbalové soustředění tedy s nácvikem signálů atd. Pak následovaly dva dny na opuštěné chatě v Krkonoších, kde mají hráči k dispozici wellness, odpojí se od sociálních sítí a užívají si srandičky bez mobilu, ale také dobré jídlo.

Nová trenérská role

Nedávno jsi ukončil hráčskou kariéru a přešel jsi do role asistenta trenéra reprezentace do 23 let. Jaká to je pro tebe změna?

Je to úplně jiná práce, náročnější než samotné hraní. Hraní je takové osvobozující. Z pozice trenéra je to mnohdy složitější časově. Zároveň mi ale hraní florbalu nechybí a nemám nutkání jít na hřiště a nevadí mi být jen v civilu. Jsem rád v tomto projektu, je to specifický projekt bez mistrovství světa. Hráči si to ale pochvalují, protože není jednoduché se v devatenácti letech rovnou přesunout do seniorské reprezentace. Snad to bude pokračovat a budeme mít možnost rozvíjet myšlenku.

K trenérské roli ses dostal krátce po skončení aktivní hráčské kariéry. Je to výhodou nebo jsi váhal, zda do toho jít tak brzy?

Je dobré si nechat nějaký odstup, ale na druhou stranu jsem si řekl, že člověk nikdy neví, jaké příležitosti se kdy naskytnou. V kalendáři je s týmem pár akcí ročně, tak jsem si říkal, na co čekat. Takže nakonec relativně brzo jsme se rozhodli, že do toho naskočím.

Čtěte také

Učil florbal v Africe, v Koreji nebo na Ukrajině. ‚Hrozně mě baví cestovat,‘ říká světoběžník Eckhardt

Jak je nová role náročná po mentální stránce?

Práce je náročná a i když se jedná třeba jen o dvě až tři reprezentační akce, které trvají od čtvrtka do neděle, tak se opravdu pracuje hodně. Spím denně třeba maximálně pět hodin. Někdy si říkám, že by bylo dobré si jít zaběhat a vyskočit z procesu. Kolegové na to ale zatím nepřistoupili. Hlavní bod je zodpovědnost za proces. Času není mnoho a každý trénink, každý detail je důležitý a hlavní pro nás je, aby když hráči v neděli odjíždějí, tak aby si z toho odnesli co nejvíc.

Jak hráči, kterým je kolem dvaceti let a vedete je, jsou vyzrálí?

Vypíchl bych dvě věci. První je taktická s ohledem na to, jak vyhrát nejdůležitější zápas sezony. To ve dvaceti letech nemůžou vědět, já vlastně také ne, když jsem mistrovství světa nevyhrál, ale tuším, co k tomu vede. Druhou věcí je, aby poznali fyzickou hranu. V dnešní generaci to moc neví a je potřeba to zjistit.

Pro reprezentaci jsi jako hráč makal dvanáct let. Jak se rodilo rozhodnutí, že to ukončíš?

Rodilo se to relativně krátkou dobu, ale intenzivně, protože mám doma dvě malé děti. Doufám, že se nikdo neurazí, ale florbal je koníček a ne výdělečná činnost. Všichni reprezentanti chodí do práce na plný úvazek. Je to spíš přivýdělek, zábava a láska ke sportu. Uvědomil jsem si, že dětem se musím věnovat víc než jen o víkendu. Věděl jsem, že už to nejde uregenerovat a zároveň kloubit všechno. Nechtěl jsem končit ve fázi, aby se říkalo, že už tam nemám, co dělat.

Jak se během let měnila tvoje pozice v týmu?

Jedna rovina je v kabině, druhá na hřišti. Nikdy jsem nehrál v první lajně. Vždy to byla druhá nebo třetí lajna. Mimo hřiště jsem postupem času a let získával vůdcovskou roli a respekt. Poslední roky to dobře zapadalo, protože tam byl mix starých a mladých hráčů. Poslední tři roky jsem měl pocit, že si to krásně sedlo.

Florbal v Češku patří mezi prioritizované sporty. Nezlepšuje se i prostředí pro hráče, aby mohli víc trénovat chodit do práce třeba jen částečně?

V některých top klubech se to propisuje. Mnoho hráčů trénuje podobně jako fotbalisté a hokejisté, ale přitom chodí do práce. Nároky na to být mistr republiky a mistr světa jsou poměrně vysoko. Profesionalizuje se to spíš v nárocích na hráče, než v tom, aby z toho hráč něco měl. To je realita. 

Které české kluby to dělají dobře?

Dlouhodobě to dělají dobře Vítkovice. Souvisí s tím podpora města a nižší regionální konkurence. V mužích je to určitě Mladá Boleslav. Tam je třeba šest až osm let velmi dobrá pozice. Je to top klub, který má dominantní A-tým, ale nevychovávají tolik mladých hráčů. Střešovice mají skvělou generaci hráčů, kteří jsou nyní v reprezentaci. Střešovice, Boleslav a Vítkovice jsou momentálně odskočení.

Jaké další sporty je nutné provozovat, aby byl člověk dobrým florbalistou?

Obecně je dobrou průpravou plavání a pak atletičnost. U té atletiky třeba zaostáváme především u ženského florbalu. To je naše největší slabina.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík