Tomáš Vaněk: Particip č. 108. Audiosituace
Audiosituace levé a pravé strany, směru, středu, blízkosti i dálky, povrchu a řady - vystavěná slovem a podpořená zvuky malé kuchyně, kde byla tato slova řečena nahlas. Konkrétně jde o kompozici textu v textu a významů na první poslech možná nejasných. O to však tak úplně nejde...
Takto to bylo od počátku zamýšleno i psáno: první slovo se vztahovalo k druhému, druhé k třetímu, to pak k čtvrtému atd. Zároveň se však první vztahovalo k třetímu a pak k pátému, při tom druhé ke čtvrtému a to dále k šestému. Je to srozumitelné?
Řeknu to jednoduše. Text je řada slov. Vezměme hřeben a vylomme každý druhý zub. Hřeben přiložme k této řadě zleva a tahem doprava rozdělme řadu na řady dvě. Pročesání textu ob-jedno slovo. Možná by se to dalo aplikovat na jakýkoli text. Textostrahovat a zjistit, co je v mezerách.
Particip č. 108 je audio situace čtení. Vašeho čtení, ne tolik toho mého. Vy čtete situaci skrze poslouchání. Vždy jsem si představoval, že se detektivky píší odzadu. Čin je vymyšlen, spáchán a příběh je psán, budován od tohoto okamžiku, z tohoto místa směrem k počátku. Ten, kdo ho píše, couvá. Ten, kdo jej později čte, začíná v místě, kde někdo skončil s psaním. Pohybuje se tak proti směru procesu vzniku a prožívá tenzi, kterou takováto kompozice přináší.
S Participem č. 108 je situace podobná, celý tvar textu se zjeví až nakonec. První část je extrakt slov lichých – první – třetí – páté … Druhá část je výňatek slov sudých – druhé – čtvrté … Třetí část jsou všechny slova dohromady. Co se týče binaurality (vztahu k fyziologickým dispozicích našich dvou uší), pracoval jsem s ní spíše významově a kompozičně. Výsledný tvar je pro obě uši. Při poslechu se má cosi odehrávat nejprve vlevo, poté vpravo a nakonec simultánně a střídavě vlevo i vpravo.
Nenahrával jsem totiž tentokrát pomocí binaurálních mikrofonů, veškerý materiál vznikl s pomocí Sony PCM D50 u mne doma, v kuchyni. Mluvené slovo, brum lednice, hluk a pípání mikrovlnné trouby, šum varné konvice, hukot myčky, vibrace misek a talířů na nerovné podlaze, cink vytrženého zubu mojí dcery, korálků, skleněnky, šplouchání hrnce s trochou vody, srk výlevky v dřezu, vodovodní kapání, můj dech, něco od souseda za stěnou a něco ze světlíku.
Vše jsem míchal v audio editoru AudaCity a spíše než o postkompoziční se jednalo o postprodukční práci.