Togo by na africkém fotbalovém šampionátu chybět nemělo
V Africe se pod palbou ocitl autobus s fotbalisty. Incident, při kterém zahynuli tři lidé, má politické pozadí. Útočili separatisté, kteří usilují o nezávislost na Angole. Pravděpodobně nemají nic proti Togu, záměrem teroristů je upozornit svět na svou existenci.
A to se jim podařilo, neboť v ostřelovaném autobuse seděl i Emmanuel Adebayor, toho času hvězda Manchesteru City. Střelcům přitom bude úplně jedno, že si s publicitou vysloužili i všeobecné pohrdání a že jim dnes sotva kdo v jejich boji za samostatnost přeje úspěch.
Je to smutný příběh. Fotbal platí za vzácný nástroj mezinárodního smíření nejen v Africe, ale na celé této zeměkouli zmítané náboženskými a ideologickými předsudky, válkami a katastrofami všeho druhu. Pravidla fotbalu jsou jedněmi z mála pravidel, na kterých se lidé všech vyznání a národností umějí shodnout.
Je škoda, že premiér Toga svým fotbalistům v první reakci zakázal hrát. Také je škoda, že Konfederace afrického fotbalu zamítla možnost, že by se po třídenním smutku Togo k šampionátu připojilo. Správné by bylo, kdyby rozhodnutí bylo na hráčích, kteří přežili teroristický útok a kteří chtěli hrát i za své mrtvé a zraněné.
Jenomže o fotbale nerozhodují ti, kteří vynikají ve fotbalové hře. Rozhodují obchodníci s fotbalem, ti, co fotbalisty platí. Proto má za hranicí fotbalového trávníku tak malý význam fair play a proto v prostředí fotbalových funkcionářů jen vzácně registrujeme sportovního ducha.
Bez schopných manažerů by asi na fotbal nebyla taková podívaná, jak jsme dnes zvyklí. Potíž je s podívanou na to, co se děje kolem fotbalu. Absenci Toga na africkém šampionátu nevyřeší pár minut ticha.
