Tištěné noviny nezaniknou, myslí si editor regionálního Deníku
Už 22 let pracuje v novinách Luboš Dvořák, editor jihočeského regionálního Deníku. I když se obor samozřejmě hodně změnil, to zásadní zůstává podle něj stejné. „Novinář stále musí být zodpovědný za to, co píše. Musí mít objektivní, vyvážené a ověřené informace,“ říká.
Největší rozdíl je v technické stránce. „V roce 1993 jsem jako elév začínal ještě na polygrafickém pravítku, zažil výrobu fotografií mokrou cestou a pamatuji dobu, kdy se tehdejší Jihočeské listy tiskly v Českých Budějovicích, takže mohl jsem přijít do restaurace s novinami, které měly zítřejší datum,“ vzpomíná.
Dnes se s texty i fotografiemi pracuje v elektronické podobě na počítačích. Novináři také nemyslí jen na večerní uzávěrku pro tisk, ale musí už během dne dodávat aktuální informace pro webové zpravodajství.
Funkci editora popisuje Luboš Dvořák jako vedoucího vydání, koordinátora dne. „Editor se musí ráno rychle zorientovat, rozhodnout, které události budou pro daný den prioritní, rozdělit úkoly a naplánovat obsazení jednotlivých stran. Je to práce pestrá, zajímavá, každý den se mění, ale samozřejmě se také zčásti musí předem plánovat,“ vysvětluje.
Editor je zároveň prvním čtenářem článků. „Pokud něčemu nerozumí, měl by autora upozornit, že text je neobjektivní, nevyvážený, nesrozumitelný a měl by mu ho správně k přepracování,“ říká Luboš Dvořák.
On sám se dříve ještě jako redaktor věnoval například soudnímu zpravodajství. „Možná to někomu přijde trochu úchylné, ale bavilo mě psát o násilných trestných činech. Užil jsem si tak spoustu příběhů, ze kterých běhal mráz po zádech. Dnes jsem si našel klidnější téma, i když to také dokáže být dramatické - rád píšu o počasí,“ dodává.
Jeho druhou srdeční záležitostí je seriál Jihočeské filmování, který vychází v Deníku již od června 2011. „Dali jsme si za cíl popsat filmy, které vznikly v jižních Čechách. Nechceme ale psát recenze nebo vyprávět děj, ale najít pamětníky a komparzisty. Začali jsme u slavných filmů jako Slunce, seno, jahody nebo Rozmarné léto a pokročili až k filmům, které málokdo zná. Dnes má seriál Jihočeské filmování zhruba 200 dílů,“ doplňuje Luboš Dvořák.
Právě k tomuto seriálu dostává také nejvíce reakcí od čtenářů, kteří pomáhají objevit další filmy nebo vyprávějí milé příhody - jak hercům vařili čaj, pekli buchty, nechali u sebe někoho přespat. „Když jsem pátral ve Veselí nad Lužnicí po filmu Rozmarné léto, poslali mě místní do Žíšova k Novákům. Přijel jsem tam, řekl, co chci, a paní Nováková odpověděla: To jste tady správně, já jsem Rudolfu Hrušínskému smažila vajíčka,“ vzpomíná Luboš Dvořák.
Co se týče budoucnosti tištěných médií, zůstává optimistou. „Myslím, že jen tak nezaniknou. Negativních prognóz už jsem slyšel hodně, a přesto noviny stále vycházejí. Nic nenahradí to, když si můžete šustivý papír roztáhnout na stole nebo ve vlaku,“ uzavírá.
Celý rozhovor si poslechněte v záznamu vysílání Českého rozhlasu České Budějovice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
