Ti dnešní šoféři

Pomalu končící pracovní týden byl bohatý také na informace z dopravy. Pokud nepočítáme zprávu, že krajské hlavní město bude mít přímou linku s naším bývalým východním bratrem, šlo hlavně o špatné zprávy. Dovolte, abych k tomu jako šofér, který se na silnicích pohybuje docela často, řekl také pár slov. Automobilů je na našich cestách čím dál více. To neříkám jen já, ale i průzkumy s tím, že oproti minulému roku jich přibylo 170 tisíc. Potvrdit to může každý, kdo někdy zkoušel po ránu zaparkovat třeba v centru Ostravy. Auto má dnes téměř každý druhý. Což je na silnicích vidět také. Sváteční řidiči, identifikovatelní pomocí klobouku, se už v záplavě aut dávno ztratili. Daleko za sebou ve zpětném zrcátku je nechal novější fenomén, stejně dobře rozeznatelný díky pokrývce hlavy. Chlapcům v kšiltovkách sice ještě nezaschlo lepidlo pod fotkou na řidičáku, už ale vědí, že se všude vejdou a všechno stihnou. Točit volantem je přece hračka, dvojka - plný jako ve filmu a hurá do rychlého pruhu. Škoda, že ostatní řidiči nereagují vždy přesně tak, jak si najivkové v laděných autech představují. Stejně tragická bývají motoristická dobrodružství pánů tvorstva. Jejich několikatunová monstra s neprůhlednými skly tu neřídí testosteron jako v předchozím případě ale mindráky různého původu. Právě auto za několik melounů je jejich kompenzací. Konečně si mohou dokázat, jak jsou tvrdí, rychlí, nekompromisní. Směrovky jsou pro lůzu, předpisy pro ty, co nemají na pokuty. Na aroganci řidičů značek s podezřelými číselnými řadami ale doplatí ti, kteří při srážce nemají dostatečný počet airbagů. Někdy po ránu sedám do vozu s nejistou otázkou. Přežiju to vůbec?