Střelec na texaské základně Fort Hood zabil tři lidi a poté spáchal sebevraždu

Generál Mark Milley na tiskové konferenci řekl, že střelec vešel do jedné budovy, začal střílet, pak nasedl do auta, z něhož zase střílel, vystoupil, vešel do jiné budovy, opět střílel a pak ho zajistili na parkovišti. Podlehl prý zraněním, která si sám způsobil. Celé to trvalo 15 až 20 minut.

Podle lékaře trpěl Ivan Lopez depresemi, obavami a dalšími psychickými problémy, kvůli kterým užíval léky.

Teď lékaři zjišťují, zda trpěl posttraumatickou stresovou poruchou, k definitivnímu závěru zatím nedošli, z jejich pohledu byl tedy bez záznamu.

Pálil ze soukromě držené zbraně Smith & Wesson, ráže 45. „V Texasu je přístup ke zbraním velmi liberální. Oficiálně měl zbraň při pohybu na základně registrovat. To dosud ale neudělal, takže porušoval předpisy. Při vstupu do Fort Hood se vojáci nijak zvlášť při vstupu nekontrolují,“ říká bývalý washingtonský zpravodaj Českého rozhlasu Vít Pohanka.

Fort Hood je největší americká vojenská základna. Zákaz vycházení tam platil ještě asi čtyři hodiny po incidentu. Policie se obávala, že útočník nebyl sám. To se ale nepotvrdilo. Úřady uvedly, že nejde o teroristický útok.

V nemocnici je celkem osm lidí - sedm mužů a jedna žena, vesměs příslušníci armády. Tři z nich jsou v kritickém stavu.

„Jsou to různá zranění hrudníku, břicha, končetin a krku. Máme dostatek zdrojů a kapacit, abychom se o tyto pacienty v kritickém stavu postarali," popsal stav zraněných vedoucí chirurgického oddělení nemocnice v nedalekém Templu Harry Papaconstantinau.

Na střelbu už reagoval prezident Barack Obama: "Každé střílení je znepokojující. To dnešní připomíná neštěstí, které se ve Fort Hood stalo před pěti lety."

V listopadu 2009 na této základně americký major Malik Hasan zastřelil 13 vojáků, kteří měli odletět do Afghánistánu. Tři desítky dalších lidí zranil. Řekl, že chtěl chránit bojovníky Talibanu před Američany. Loni byl odsouzen k trestu smrti.

Na základně pozemních vojenských sil Fort Hood ve státě Texas se vojáci a vojákyně připravují k nasazení v zahraničních misích.

Náročná léčba posttraumatického syndromu

Posttraumatický syndrom je velká množina zahrnující velké množství symptomů - počínaje depresemi, úzkostmi, přes intenzivní vzpomínky na událost, kterou člověk zažil, až k vyhasnutí a nezájmu. Postiženému se rozpadají vztahy s lidmi kolem, včetně rodiny.

Za jak dlouho se syndrom může po události projevit, není možné podle vojenského psychologa Daniela Štrobla stanovit:

„To se skutečně nedá říci. Z vlastní praxe znám případ pacienta, u kterého se posttraumatické symptomy objevily deset, dokonce až dvanáct let poté. Někdy se stane, že to v nás dříme, pak se dostaneme do nějaké situace, která nám připomene, co se stalo. Celý zážitek se pak oživí a v člověku se začne odehrávat něco, čemu nerozumí.“

U lidí, kteří zažili jednorázový zážitek – přepadení, dopravní nehody – je vyhlídka na úspěšnou léčbu lepší než u těch, kteří je zažívali opakovaně, jako například vojáci a hasiči. „Oni se jako kdyby na trauma adaptovali, ale už jim to nefunguje v civilním životě,“ vysvětluje Štrobl.

Podle něj by takoví lidé měli mít právo se nějakou dobu adaptovat na mírový režim. „Americe trvalo sedm let, než připustila, že by vojáci z Vietnamu mohli mít posttraumatický syndrom. A to napáchalo velikou škodu. Kdyby to věděli dopředu, tak by se spoustě tragédií dalo zabránit,“ dodává vojenský psycholog.