Stovky postižených dětí v Česku stále vyrůstají v uzavřených ústavech

Eva Křížová se o postižení své malé Natálky dozvěděla po porodu a ihned věděla, že se o ni bude starat sama. Ústav nepřicházel v úvahu. Hned v porodnici jí doporučili Středisko rané péče. Jejich poradci dochází každý měsíc přímo do rodiny a pomáhají, s čím je potřeba.

„To byl tak strašně příjemný přístup, že mi to ani nepřišlo jako cizí lidé. Prostě přijela taková sympatická paní, sedla si u nás, dala si kafe, chvíli jsme si povídaly o Natálce.. Měla spoustu nápadů, i když mi to přišlo nejdřív nesmyslné, protože Natálka byla opravdu malá, bylo jí půl roku, ale nechovala se jako půlroční miminko,“ vypráví.

Společně s poradkyní Terezií Hradílkovou začaly stimulovat zrak malé Natálky a rozvíjely s rodičovskou péčí všechny její smysly.

„Aby se nedostalo miminko do ústavu, je naprosto zásadní pro jeho zdravý vývoj. To, že odloučení od blízkých a život v kolektivním zařízení v tomto věku jsou pro dítě velmi škodlivé, se ví už zhruba 40 let. Je proto důležité, pomoci rodičům hned od začátku. Strašně záleží na chování okolí,“ tvrdí Hradílková.

Cílem Týdne rané péče je přimět širokou veřejnost, aby se k rodinám s postiženým dítětem neobracela zády. Podle Evy Křížové pomůže třeba jen to, když lidé na ulici nebudou klopit zrak.

„Pro mě je nejhorší, když se koukají, že mám divné dítě, nevědí co, chodí kolem toho jako kolem horké kaše. Mám ráda jiné lidi, kteří přijdou a řeknou: má krásné ruce, hezky zpívá. To, že jim sebere kabelku, protože je hmatově zajímavá, je zarazí. Já řeknu, že nevidí, a oni řeknou v pořádku. To je úžasná věc,“ popisuje.

Na službu je nárok do sedmi let dítěte

Na službu rané péče mají rodiče ze zákona právo do sedmi let věku dítěte. Podle středisek, kterých je po celé republice 46, poradci pomalu nezvládají poptávku. Dohromady pomáhají téměř dvěma tisícům rodin.

„V Týdnu rané péče se koná mnoho osvětových akcí – koncerty pro mladé lidi nebo výstavy o tom, co raná péče je,“ popisuje průběh akce odbornice na ranou péči Terezie Hradilková.

Po celé České republice se chystají podpůrné koncerty, výstavy a také zážitkové semináře, kde si lidé vyzkouší, jaké to je přijít o zrak nebo o sluch.

„Každý ve své práci může nějakým způsobem pomoci, když si bude všímat, kde v jeho okolí jsou rodiny dětí s postižením. A když někdo nemůže pomoci svým časem, tak každý může přispět finanční částkou,“ dodává Hradilková.

Do šestého ročníku kampaně se zapojila téměř třicítka pracovišť po celé České republice.