Stále schází karanténní budovy pro lidi bez domova

Od počátku pandemie koronaviru se pracovníci Armády spásy soustředili na poskytování aktuálních informací lidem bez domova, distribuci ochranných pomůcek, potravin, spacáků a stanů. Zvýšený zájem byl i o ubytovací služby, například o noclehárny. A jak říká národní ředitel sociálních služeb Jan František Krupa, pracovníci Armády spásy se klienty nesnažili koncentrovat na jednom místě.

„Hodně jsme je nabádali k tomu, aby se pokud možno nestahovali do nějakých stanových měst, ale aby zůstali tam, kde jsou, třeba v lese, a my jim tam doneseme zabezpečení, jídlo, ochranné pomůcky a spacák. Nesnažili jsme se je nějak koncentrovat, protože virus se přenáší osobním kontaktem a pokud ten člověk žije někde byť pod mostem, ale je tam sám, tak nehrozí, že by tu nemoc mohl dostat.“

Přestože se momentálně nacházíme v druhé vlně koronavirové pandemie, stále chybí karanténní budovy určené právě pro lidi bez domova.

„Naší velkou snahou je, aby ve všech městech, minimálně v těch větších, byla k dispozici nějaká karanténní zařízení nebo budovy, ve kterých by tito lidé mohli být a nevyoutovalo se zařízení, ve kterém se kovid objeví, automaticky celé. My to teď zažíváme, protože kovid se nám objevil před třemi týdny v ostravském azylovém domě a město Ostrava dalo k dispozici objekt, do kterého bylo postupně přesunuto několik klientů, kteří byli v testování zachyceni jako pozitivní. Všichni mají, pokud vím, mírný průběh, není to nic dramatického, je to zatím jediné zařízení v Armádě spásy, o kterém vím. Máme několik nemocných zaměstnanců, kteří už se postupně vracejí, protože už to jsou tři týdny, a máme několik nemocných klientů.“

Jan František Krupa rozhodně nesouhlasí s názorem, že karanténní zařízení pro lidi bez domova by mohla vznikat ve stanových městech.

„Jako každý jiný i tito lidé preferují normální pevnou, stacionární budovu, kde se bude topit. Navíc začíná už za pár týdnů zima, respektive de facto už začala, protože na Šumavě o víkendu sněžilo, a ta představa, že ti lidé budou lépe fungovat v nějakém stanovém městečku, je podle mě nesmyslná. Je to paradoxní i vzhledem k tomu, že my ty lidi máme ubytované v zařízeních a teď je máme jako nemocné vzít s domů a dát pod stan?“

A jak Jan František Krupa dodává, pokud by se stát, potažmo města, nedokázala postarat o vznik karanténních zařízení pro lidi z ulice, museli by to udělat poskytovatelé sociálních služeb – ovšem na úkor stávajících kapacit ubytovacích zařízení.

„Myslím si, že v tom městě už existující služba, ze které přijde ten nemocný klient, by mohla zajistit sociální servis, který se běžně poskytuje v azylovém domě v noclehárně. Ale je potřeba zajistit především zdravotnický dohled a objekt, ve kterém ti lidé mohou bezpečně být, aniž by ohrožovali ty ostatní spolubydlící. Protože pokud ti nemocní zůstanou v azylovém domě, znamená to, že celý ten azylový dům bude karanténní budovou a to riziko přenosu je obrovské, nebo se jeho kapacita uzpůsobí tomu, že jedno patro bude karanténní, ale znamená to dramatické snížení kapacit, což při přicházející zimě je špatné, protože tyto služby jsou logicky nejvíc zaplněné v zimních měsících.“

Mezi lidmi bez domova se jen zřídkakdy objevují Romové.

„Ta situace je určitě odlišná, protože Romové, jak je obecně známo, mají daleko silnější vazby, především rodinné. Takže takové to, že někde někdo odkopne dědečka na ulici, protože je v něčem nepotřebný, nebo že někdo nemá vůbec žádnou vazbu, se v komunitě Romů podle našich zkušeností neděje, nebo jen velmi málo. Já sám jsem v tom oboru od roku 1996, tedy 24 let pracuji s lidmi bez domova, takže i když jsem ještě pracoval v přímé péči, tak jsem tu a tam zažil romského klienta, ale je to opravdu velmi malé procento lidí bez domova. Víc Romové využívají služeb pro rodiny s dětmi, především azylové domy pro maminky s dětmi, tam těch romských uživatelů je více, což souvisí s tím, že se rozpadla celá rodina. Ale u jednotlivců si moc nevybavuju, že by těch lidí bylo nějaké významné procento, je to opravdu pár jednotlivců ročně.“

Z celkového počtu lidí bez domova se Armáda spásy v současnosti stará o zhruba 3000 osob denně.