Skokan Koudelka nemůže zapomenout na starou křivdu. „Brzdí mě i v přípravě na olympiádu,” říká
Musí nabrat sílu, přitom zůstat hubení. Musí skloubit dynamický odraz a jemnou reakci, a přitom prokázat cit pro vzduch v letu. Skokani na lyžích to zkrátka nemají jednoduché. Podívali jsme se, jak je na tom Roman Koudelka v půlce své přípravy na olympijské hry v Jižní Koreji.
Mohl by to být jeden z většiny klidných dní v Koudelkovic domácnosti. Pes František si půjčil hračku ročního syna Karla, který zase na oplátku projevil zájem o nezvyklou novinku: rozhlasové nahrávadlo.
Dnes je výjimečně doma i táta, skokan na lyžích Roman Koudelka - spokojený, jak se mu dařilo na závodech letních Grand Prix ve Francii, kde se dělil o třetí místo. „Mám z toho dobrý pocit, jen mě mrzí, že dobré skoky, které se mi daří v tréninku, jsem ještě nepředvedl na závodě,” říká.
Letní skoky jsou, možná překvapivě, také zajímavou a prestižní sérií. Kromě toho teď Roman Koudelka trénuje, i když tu nejtvrdší část přípravy má už dávno za sebou.
„Skončila sezona, neměli jsme volno a hned začaly tréninky a tvrdá dřina v posilovně,” říká s tím, že mu styl rakouského trenéra Richarda Schallerta vyhovuje.
Musím skákat pro sebe, ví Koudelka
Jedna věc ho ale trápí. Na MS v Lahti se chtěl vytáhnout hlavně na závodě na velkém můstku, skončil ale už v kvalifikaci. Zbrzdila ho voda v nájezdové stopě a ani přes prosbu nedostal náhradní pokus.
A pocit křivdy ho dodnes nechce opustit. „A není to dobře, měl bych to hodit za hlavu. Možná i to je důvod, proč se mi teď v létě do závodů nedaří dávat to, co předvádím na trénincích. Stále totiž chci někomu něco dokazovat a to není dobře. Musím skákat pro sebe a pro svou radost,” shrnuje.
Jestli v některém sportu hraje psychika ještě větší roli než v jiných, jsou to právě skoky na lyžích. Výhodou Romana Koudelky ale je, že i na vyrovnání se se starým šrámem má do začátku sezony a do startu v olympijském závodě ještě hodně času.