Sjezd čínské komunistické strany v Pekingu

Ano, právě na něm armáda před osmnácti lety zmasakrovala neozbrojené demonstranty žádající demokratizaci země.

Sjezdy komunistické strany, která má v Číně mocenský monopol, mají vytyčovat dlouhodobou strategii hospodářského, sociálního a politického vývoje země; strategii svým významem přesahující pětileté období zbývající do dalšího sjezdu. Sedmnáctý sjezd čínských komunistů, který začal v pondělí, z této tradice nevybočuje. První otázka je tudíž nasnadě: Jakou budoucnost sjezd pro Čínu naplánuje, nač se podle něj má v příštích letech klást důraz?

Odpověď na tuto otázka je jasná už dnes, třebaže sjezd končí až v pátek. Po zkušenostech z minula - a také po rozboru současného rozložení sil v komunistické straně - se totiž dá předpokládat, že závěrečné usnesení dá krotce zapravdu hlavní zprávě sjezdu. Ta je čtyřiašedesátistránková a její přednes trval šéfovi strany Chu Ťin-tchaovi dvě a půl hodiny. Zpráva, kterou Chu oddeklamoval v pondělí, na začátek sjezdu, je stejně bezbarvá a neurčitá jako Chu sám - leč dají se v ní najít i zajímavá místa.

Budovat novou Čínu se daří, říká Chu, ovšem přes všechny úspěchy si musíme přiznat, že komunistická strana stále nedokáže splnit všechna očekávání, která národ má. A kde že se zaostává? V politice zaměstnanosti, v bytové politice, v nabídce vzdělávání. Mezi řádky se tu dá číst: "Pravdu má národ, síly musíme napnout my komunisté, jakožto řídící síla. Je hezké, že máme impozantní hospodářský růst, ale nesmíme dopustit, aby z něj profitovali jen někteří Číňané. Nebudujme společnost jen pro bohaté, mysleme i na ty chudší."

Takové myšlenky ovšem nemusí pronášet jen komunista, slušely by i soucitnému konzervativci. A popravdě řečeno, v Číně posledních let nejsou ničím novým. Ptejme se ale, jak takové společnosti dosáhnout v prostředí, jehož ekonomickým základem - jaký paradox u komunistického státu! - je dnes tvrdý, nesoucitný kapitalismus, jaký v Evropě panoval před nějakými sto padesáti lety. Jaké jsou čínské recepty? Ptejme se komunistického sjezdu, anebo, ještě lépe, ptejme se rovnou Chu Ťin-tchaa.

Se zlou se potážeme. Budeme tápat ve změti frází. Zkusme se zachytit Chuova termínu "vědecký rozvoj společnosti": proklouzne nám mezi prsty, poněvadž říká opět jen to, že se hospodářský rozvoj nemá dít na úkor sociálního smíru; nic konkrétnějšího se v tom dohledat nedá. To neplatí pro Chuových osm imperativů cti a hanby, které sjezd nepochybně podpoří a včlení je do stranických stanov. Imperativy jsou to stručné, jasné a snadno zapamatovatelné - leč mají zase jinou slabinu. Jakou, to vyplyne ze dvou příkladů. Chuův imperativ číslo jedna zní: "Miluj vlast, neškoď jí!" Další slogan: "Řiď se vědou, odmítej nevědomost."

Kdo by s tím nesouhlasil. Ale jsou takové vágní výkřiky spolehlivým návodem pro budování harmonické společnosti? Budou si Číňané takové poučky opakovat po večerech?

Důležité, i když očekávané, bylo Chuovo varování před korupcí, kterou označil za hrozbu pro přežití strany. Komunisté mají hrůzu z toho, že úplatkářství a zneužívání moci, které bují mezi státními úředníky a stranickými bossy na různých úrovních, proti nim nakonec může postavit celý národ. Je to oprávněná obava. Existuje na ni lék, který se osvědčil jinde, svobodná politická soutěž a svobodná média - ale komunistická Čína sází z pochopitelných důvodů raději na různá protikorupční tažení. Jejich výsledky, jen tak na okraj, jsou dosti hubené, mimo jiné i proto, že často jde pouze o zástěrku pro mocenský boj.

Sjezd dá Chuovi jistě zapravdu i v jeho dalším apelu: aby se více myslelo na životní prostředí. V mnoha čínských městech je pohled na slunce či měsíc kvůli stále přítomnému smogu čímsi ojedinělým. A podle oficiálních údajů padne na odstraňování enviromentálních škod desetina čínského hrubého domácího produktu - a to se zdaleka nedaří napravovat všechny újmy.

Analytici si povšimli, že v Chuově projevu se často vyskytovalo slovo demokracie. Z toho však není možné vyvozovat, že by Chu chtěl prosazovat výraznější politické reformy. Měl na to pět let jako šéf strany a čtyři roky jakožto prezident státu - a nepokusil se o nic. Pokud se vůbec bude experimentovat s politickou liberalizací, půjde se na to zlehýnka, nejspíš jen na obecní úrovni. O demokracii v západním stylu čínští komunisté věru nesní; pokud u demokracie snesou nějaký přívlastek, pak slůvko "socialistická".

Stejně předvídatelné jako závěry 17. sjezdu Komunistické strany Číny je i to, kdo 75 milionů čínských komunistů v příštích pěti letech povede. Nestane-li se zázrak, bude to Chu Ťin-tchao. Pokud se ještě o něco bojuje, pak jsou to místa v devítičlenném stálém výboru čtyřiadvacetičlenného politického byra.Složení výboru, v němž je i mocný Chu jen prvním z rovných, bude známo až v neděli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .