Šárka Strachová: Celý život jsem neznala nic jiného než lyže a dril. Po konci kariéry se mi ulevilo
Hostem sportovní talkshow Páteční finiš s Kateřinou Neumannovou byla bronzová medailistka z olympijských her ve Vancouvru a mistryně světa v alpském lyžování Šárka Strachová. Co dělá po konci kariéry? Proč si založila vlastní kliniku? A jak se těší, až bude sledovat zimní olympijské hry v Pekingu? Poslechněte si celý rozhovor!
Šárko, o tobě po konci kariéry chvíli nebylo moc slyšet. Proběhly zprávy o tvém těhotenství, o narození dcery, nicméně v poslední době se vracíš do aktivního života. V létě jsi byla aktivní při organizaci Olympijského parku a jsi předsedkyní Klubu fair-play. Byl tvůj plán po kariéře zvolnit a postupně se vrátit k novým výzvám?
Po kariéře jsem potřebovala vypnout. V jejím závěru jsem rozběhla vlastní podnikání – založila jsem Kliniku celostní terapie a sportu, kde jsem v podstatě ukončila sportovní kariéru a rovnýma nohama skočila do provozu a řízení kliniky. Možná, že toho bylo hodně a nebyl čas na nějaké veřejnější projekty. Souvisí to i s tím předsednictvím, že přichází různé příležitosti, které ráda využiji. Mým cílem je dát vědět veřejnosti, že nějaký Klub fair-play je a můžou posílat návrhy na ocenění. Myslím si, že jich je mnohem více a děje se jich víc, než se k nám dostává. Využívám také víc příležitostí a pozvání přijít na nějaký rozhovor nebo akci.
Čtěte také
V době, kdy jsi ukončila kariéru a začala ses věnovat rodině, chybělo ti něco ze sportovního života?
Mně to nechybělo vůbec, protože jsem toho všeho strašně přesycená. Patnáct let jsem byla ve Světovém poháru a dá se říct, že celý život jsem neznala nic jiného než cestování, lyže a dril. Víme, že sportovci hodně plánují dopředu, ale zrovna u lyžování jsme přesný plán neměli. Byli jsme závislí na počasí. Měli jsme naplánováno, že někam pojedeme, dva dny před tím jsme se podívali na počasí a jeli jsme jinam nebo nikam. Bylo těžké něco plánovat. Ulevilo se mi v tom, že nemusím řešit hory, že neřeším jestli bude hezky, jestli tam bude kvalitní trénink. Musím říct, že mi to nechybělo. Spousta lidí se ptala, jestli nebyla chyba ukončit kariéru před olympiádou. Mohla jsme si ověřit, že to bylo správné rozhodnutí, protože jsem si sledovala z domova a nebylo mi líto, že tam nejsem.
Jak jsi na tom s lenošením. Ty jsi jela od dětství ve sportovním tréninku, naučila ses potom trochu lenošit?
Určitě, myslím, že se hezky lenošilo v době toho vrcholového sportování, protože tam je ten luxus, že se starám sama o sebe, mám lidi, kteří se o mě starají, a je to o tom jíst, trénovat, závodit, odpočívat a spát. Byl tam prostor pro lenošení, které už v reálném životě není. Naposledy jsme lenošila v pokročilejší fázi těhotenství. S narozením miminka to skončilo a nepamatuji si, kdy jsme naposledy lenošila. Realita života je jiná. Jsem člověk, který to umí, ale nepamatuji si, kdy naposledy jsem si to mohla dovolit.
Související
-
Ambice trénovat jsem nikdy neměl. Vychovat slalomáře je jednodušší než sjezdaře, tvrdí Tomáš Bank
„Měl jsem štěstí, že jsem mohl spolupracovat s dobrými závodníky. Posouvají mě vpřed,“ říká trenér alpského lyžování Tomáš Bank.
-
Petr Mikolanda: Mentální kouč dnes vstupuje velice důrazně do sportu. I díky tomu to hráči zvládnou
„Měl jsem štěstí, že West Ham chtěl dvoumetrového vysokého útočníka,“ vzpomíná fotbalový trenér a bývalý hráč Petr Mikolanda.
-
Moje první olympiáda byla úžasný zážitek. Úplně jsem zapomněl, že jsem tam jel soutěžit, říká Verner
„První olympiádu jsem psychicky nedal, na druhé jsem byl ve fyzické nekondici a třetí jsme zvládl tak, jak jsem chtěl,“ vzpomíná bývalý krasobruslař Tomáš Verner.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
