Romský holokaust má přívlastek neznámý, což je potřeba změnit, říká historička Zuzana Kumanová

Tento týden připoměl jednu z nejdůležitějších událostí slovenských dějin - začátek partyzánské vzpoury proti nacistickému režimu. Ve slovenských horách bojovalo od 29. srpna 1944 do konce války nejméně 130 tisíc Slováků a podle historických pramenů i další 8400 dalších zahraničních bojovníků třiceti různých národností. 

Kromě Čechů, Španělů, Italů anebo Rusínů se do odboje zapojili i Romové, jak vysvětluje etnografka a historička Zuzana Kumanová:

„Roku 1940 vyšel branný zákon, na základě kterého se romští chlapci nestali vojáky a náhradní vojenskou službu vykonávali pouze v 6. pracovním praporu beze zbraně. Tedy už tam se poprvé objevilo nálepkování, označení lidí nevhodných lidí pro obranu vlasti. A další nařízení, která souvisela s vysídlením mimo obce, zase vytvořily prostor pro podporu partyzánů.”

„Proto když v roce 29. srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, měli mladí muži potřebu zapojit se do odbojového hnutí. Komunity, které byly mimo obce se zase staly místy, kde se dalo lehce spolupracovat s partyzánským hnutím.”

Zuzana Kumanová tvrdí, že způsobů, jak Romové pomáhali, bylo hodně. Někteří bojovali, jiní partyzánům pomáhali.

„Propojení s partyzánským hnutím bylo přirozené. Na druhou stranu, v období od potlačení Slovenského národního povstání, tedy od září 1944 až do konce války, bylo v romských komunitách poměrně dost obětí. Byli obviněni ze spolupráce s partyzáni a na místě popraveni, lokality byly vypáleny.”

V lednu 1945 například německý Wehrmacht nahnal do chatrčí v Čiernom Balogu 60 Romů, včetně žen a dětí, a domy zapálil. Všichni na místě zemřeli. Historička a etnografka Zuzana Kumanová ale připomíná, že o romských obětech 2. světové války se často nemluví. V projektu Ma bisteren se proto snaží zvýšit povědomí o romském holokaustu.

„Romský holokaust má přívlastek neznámý holokaust. V poválečném období se o něm velmi málo mluvilo, prakticky vůbec. Ani během Norimberských procesů nebyl žádný z nacistických vůdců stíhaný za genocidu Romů.”

I po roce 1989 se o romském holokaustu mluvilo velmi málo a dodnes není v této oblasti na Slovensku kvalitně zpracovaný historický výzkum.

„My po každé historické události děláme tlustou čáru, žádná reflexe toho období. Takže i se zapojením Slovenska do války státem jsme se vypořádali tak, že Slovenským národním povstáním se to všechno odčinilo a najednou jsme všichni dobří. A tak to bylo i v letech 1948, 1968 a v zásadě i po roce 1989.”

Nepochopení historie však následně může vést k nárůstu extremismu a k radikálním heslů, čehož jsme svědky nyní, měsíc před slovenskými parlamentními volbami. I proto se Zuzana Kumanová a její organizace snaží romský holokaust dostat do povědomí široké veřejnosti. Ma bisteren dosud natočilo sedm pamětníků, kteří připomínají genocidu Romů na Slovensku a pamětního dne romského holokaustu, který si svět připomíná každý rok 2. srpna, se účastní politici a osobnosti veřejného života.