Robotika a programování může být koníček i pro děti a dospívající

Na seznamu soutěžících se sešlo téměř padesát malých strojů. Přijeli nadšenci od Jeseníku až po Brno, aby tu poměřili svoji zručnost. Tělocvična uničovské střední průmyslové školy se proměnila k nepoznání a připomíná spíš řídící středisko. Notebooky na stolech, po podlaze se táhnou kabely a hlavně jsou všude malí roboti nejrůznějších tvarů.

„Samotná ta jezdící krabička je soustava dvou mikropočítačů, ale jinak je to prostě stavebnice lega,“ vysvětluje Radek Matyáš, jeden ze soutěžících studentů, který přijel reprezentovat svoji školu se třemi dalšími spolužáky.

„Robotika je u nás hodně podporovaná. Učíme se na tom programovat. Přípravy celkově zaberou několik měsíců, ale těsně před soutěží ladíme robota a programy tak týden,“ doplňuje.

Co se týče tvaru, mají jejich tvůrci volnou ruku. Proto tu zahlédneme například robota, připomínajícího krychli nebo dokonce robota z filmu Číslo 5 žije.

Učitel a jeden z pořadatelů Radim Děrda prozradil, jak se svými studenty pracuje: „Když začínají, tak je to první soutěž tak za pět měsíců. Pak ale pokračují dál a dál. Protože, když je to chytne, tak to je pak koníček na celý život. Nebojím se, že by nebyl zájem, problém je spíš s penězi. Kdyby ministerstvo opětovně vypsalo nějaký grant a mohly se koupit další lego sady, měl bych pak plné třídy.“

Roboti soutěží v jízdě po závodní dráze a ve zvláštní kategorii sumo. V té jde opravdu o vytlačení soupeře z ringu. Na první pohled to vypadá jako obyčejná zábava, ale pro studenty je skvělý nástroj pro učení.

Že má tenhle koníček široké využití, potvrdil ředitel uničovské střední, Pavel Nováček: „Programování těch robotů určitě prospěje profilování budoucnosti studentů. U studentů je o robotiku a další obory s tím související, zájem.“

Pro laika, který se v technice vůbec nevyzná, jsou tihle malí roboti téměř umělecké dílo. O to víc je obdivuhodnější, když takový stroj dokáže sestavit a naprogramovat i žák základní školy.