Protestantské církve a válka na Ukrajině
Ve válkou zmítaném Luhansku na východě Ukrajiny existovalo ještě před několika měsíci mnoho protestantských sborů různých denominací. V důsledku války se většina z nich rozpadla, protože jejich členové z rozbombardovaného města uprchli. S několika uprchlíky z Luhansku se před týdnem setkal v Užhorodě náš spolupracovník.
Natalie Sinkijevičová žije od 17. června ve vesnici Kamenice u Užhorodu. Z Luhansku uprchla i se svou sestrou, jejím manželem a dětmi. Ačkoli ona sama je členka luhanského sboru Slovo života, v Kamenici se jí ujali členové místního metodistického sboru.
„V důsledku válečných událostí nastalo v Luhansku probuzení,“ říká o svých zkušenostech Natalia. „S lidmi je možné mluvit o víře dokonce i tehdy, kdy se musí schovávat do krytů. Dokud jim bylo dobře, mysleli si, že Boha nepotřebují. Když však na ně přišlo neštěstí, začínají hledat nějakou jistotu. Před svým odjezdem jsem chodila po městě a na lidech byl patrný strach. Lidé si kladou důležité otázky a hledají odpovědi. Do kostela se vracejí i ti, kteří v církvi už dávno nebyli, a dokonce i ti, kteří z církve odešli. Největší hlad po Bohu však je mezi uprchlíky.“
„V Užhorodě jsou dva metodistické sbory, které se snaží uprchlíkům pomáhat,“ říká americký misionář Patrick Whaley, který působí v zemích bývalého Sovětského svazu už od roku 1991. Uprchlíkům podle něj pomáhají církve z celé Ukrajiny. Situace podle Whaleyho není snadná, protože i v rámci protestantských sborů se dají vysledovat postoje proruské a proukrajinské.
Metodisté mají navíc situaci ztíženou tím, že sbory z celého bývalého Sovětského svazu tvoří jeden celek a jejich biskup sídlí v Moskvě. Superintendent ukrajinské metodistické církve se navíc přesunul do krymského Simferopolu a ukrajinští metodisté teď musí řešit, jak má být jejich církev spravována.
„V současné době se tam koná mimořádná konference, která má rozhodnout, jak se to bude dál organizovat a jak bude vlastně působit v těch jednotlivých regionech metodistická církev.“
Říká Jiří Bassano, kazatel metodistického sboru ve slovenských Jenkovcích, který velmi úzce spolupracuje se sbory z Podkrapatské Rusi. A jaké vidí věřící uprchlíci východisko z celé složité situace?
„Církve se modlí,“ říká Natajia Sinkievičová. „Modlíme se především za naši vládu a za svou vlast. Tahle válka může být ukončena jen Božím zásahem a ten vyhlížíme. Kdybych se na celou situaci dívala z lidského pohledu, cítila bych se bezmocná, protože žádné dobré řešení nevidíme. Naše armáda je rozložená a nepřítel je silný. Proto se modlíme a věříme, že přijde okamžik, kdy se Bůh rozhodne do toho vložit. Člověk zde už nemůže dělat nic, ale Bůh může udělat vše.“
Obyvatelům Luhanska i dalších měst východní Ukrajiny je možno pomoci díky organizaci ADRA, která má pobočky přímo v postižených regionech Ukrajiny. Číslo konta veřejné sbírky je 4983498/0300, variabilní symbol 500.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
