Promiň, ale nevím, kdo jsi!
Dokument sleduje strach české veřejnosti z migrantů, reakce občanů, kteří se rozhodli uprchlíkům pomáhat, i příběhy samotných běženců na srbsko - chorvatské hranici.
Od začátku léta 2015 se situace kolem tzv. uprchlické krize zostřovala a ve mně rostla netrpělivost. Přibývalo demonstrací na jedné straně těch, kteří žádají solidaritu s uprchlíky a na druhé odpůrců migrace. Bylo mi jasné, že proti sobě stojí dva oddělené světy, které se zabydlely ve svých pozicích více než kdy dřív. Po velmi dlouhé době tady byla atmosféra, která tzv. rozděluje rodiny. Lidé si otevřeně stěžovali na to, že o svém postoji nemohou mluvit ani s přáteli. Téma se stávalo nekonečně emotivní anebo raději zcela tabu. Vzala jsem proto mikrofon a vydala se na cestu hledání pohnutek, které vedly odpůrce migrace do ulic a uprchlíky ze Sýrie a dalších zemí na nebezpečnou cestu napříč několika státy.
Hnutí Islám v ČR nechceme tehdy pořádalo stále více demonstrací a já jsem byla zaskočena skandováním, transparenty, nenávistnými výkřiky a nakonec dokonce přinesenými šibenicemi pro tzv. vlastizrádce. Viděla jsem důchodce, mámy od dětí, mladé muže, pány v oblecích a tety a strýce jaké má každý z nás. Všechny tyhle lidi něco vyvedlo z pohodlí domova a šli - možná poprvé v životě, demonstrovat. Co je k tomu přimělo? Co vše se za tím skrývá? Mikrofon na mnohé z nich působil jako magnet a snažili se mi říci nejen své obavy z migrace, ale také to, co je osobně trápí. Nedostatek financí, drahá zdravotní péče, nízké mzdy a důchody. Do jisté míry jsem je chápala. Nikdo je dosud nevyslyšel a zdálo se, že přišla ta šance. Jenže mezi nimi nechyběli ani ti, kteří se připravovali na boj se zbraní v ruce. Kam tohle povede? A kde vlastně jsou ti uprchlíci, o kterých všichni mluví?
V té době se zdálo, že se veškerá aktivita bude odehrávat jen formou demonstrací, ale najednou se zrodila Iniciativa Hlavák. Skupiny dobrovolníků se střídaly na pražském hlavním nádraží a poskytovaly pomoc projíždějícím uprchlíkům. Nabídli jim jídlo, pomohli koupit jízdenky, a pokud bylo potřeba, ubytovali je u sebe doma. V době, kdy stovky běženců uvízly na srbských či maďarských hranicích, případně na vlakovém nádraží v Budapešti, začaly v Česku vznikat sbírky oblečení a dalších potřeb. Dobrovolníci nakládali auta a vydávali se i s věcmi směrem na Balkán. Zhruba v září 2015 vznikl tzv. Czech team. Ten se skládá ze stovek dobrovolníků, kteří se už více než půl roku střídají v pomoci na různých krizových místech tzv. balkánské uprchlické cesty.
Do centra pražských demonstrací, za dobrovolníky na Hlavák a později na srbsko-chorvatskou hranici jsem se vydala i já. V dokumentu se spolu se mnou setkáte s lidmi, kteří se běženců bojí, s těmi, kteří proti nim chtějí bojovat, ale uslyšíte i ty, kteří se jim snaží nabídnout pomoc. Hovořila jsem nakonec i se samotnými uprchlíky z různých zemí a tento dokument přináší i jejich příběhy. Dozvíte se, proč se na nebezpečnou cestu vydala osmnáctiletá Somálka, syrský manažer a otec čtyř dětí nebo co se nakonec stalo se syrskými vysokoškolskými studenty.
Dramaturgie: Brit Jensen
Zvukový mistr: Jiří Slavičínský
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
