Příběh navrácené synagogální opony z Mladé Vožice zrcadlí osud českých Židů
Židovskému muzeu v Praze a Federaci židovských obcí v České republice se podařilo završit historicky první případ úspěšné restituce pohřešovaného židovského rituálního předmětu původem z českých zemí. Po téměř šedesáti letech se zpět do Česka vrátila synagogální opona z jižních Čech. V jejím příběhu se zrcadlí pohnuté osudy židovských komunit ve střední Evropě ve 20. století.
V pondělí 10. března ráno přistálo na letišti Václava Havla letadlo pravidelné linky New York – Praha. Na své palubě ukrývalo nenápadný, avšak unikátní náklad – řadu desetiletí pohřešovanou synagogální oponu z Mladé Vožice. K čemu tyto opony slouží, vysvětluje kurátorka sbírky textilu Židovského muzea v Praze Dana Veselská:
„Synagogální opona v interiéru synagogy odděluje nejsvětější prostor svatostánku Aron ha-kodeš od prostoru synagogy jako takového. To znamená, že má funkci primárně oddělující. V našem prostředí, to znamená Aškenázů ve Střední Evropě, má podobu textilního závěsu.“
Opona z Mladé Vožice pochází z roku 1855.
„Mladovožická opona je zhotovená z hnědočerveného, původně pravděpodobně červeného hedvábného sametu, v centrální části má umístěný pestrý hedvábný atlas, který je protkávaný zlatem a barevnými nitěmi, a má takový monumentální florální motiv. A uprostřed toho samotného středu je ještě sametové menší pole, ve kterém je zlatými nitěmi vyšit donační hebrejský nápis, který hovoří o tom, kdo oponu a v kterém roce věnoval.“
Mladovožická opona se do Židovského muzea v Praze dostala během 2. světové války, kdy byl do této instituce svážen konfiskovaný židovský majetek ze synagog. Tím značně narostl počet předmětů, zatímco Židé umírali. Podrobnosti uvádí ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát:
„Od roku 1906 do počátku okupace bylo v muzeu přibližně tisíc sbírkových předmětů a na počátku okupace živlo v Čechách a na Moravě přibližně 118 tisíc Židů. Na konci války bylo v židovském muzeu více než 40 tisíc sbírkových předmětů, ale téměř 80 tisíc Židů bylo zavražděno.“
Odhadní cena mladovožické opony je podle aukčního domu Sotheby’s (Sotebís) 8 až 12 tisíc dolarů, podle Dany Veselské je však skutečná cena nižší. Nicméně její hodnota je pro českou židovskou komunitu nevyčíslitelná. Všechny sbírkové předměty totiž mají nejen muzeální hodnotu a svůj příběh, jak se do muzea dostaly, ale i něco víc.
„Jsou spjaty se zcela konkrétními lidmi a symbolizují ty, kteří byli zavražděni. Takže konkrétně tato opona je předmět, který byl dotýkán Židy z Mladé Vožice, bylo jich v té obci 68 a všichni byli za války zavražděni.“
Poslední inventární záznam o mladovožické synagogální oponě je z roku 1956. Jak se v období komunistického režimu dostala do zahraničí, není známo. Ani její další stopy nebyly odhaleny – až do loňského roku.
„Naši kurátoři pravidelně sledují nabídky aukčních domů. Tato opona byla nabízena v katalogu aukční síně Sotheby’s. My jsme prostřednictvím našeho právního zastoupení ve Spojených státech upozornili na to, že se jedná o oponu ze sbírek Židovského muzea v Praze. Poté byla opona stažena z aukce a nakonec došlo k dohodě, že ta opona byla navrácena zpět do Prahy.“
A jak na žádost reagoval majitel opony?
„Předmět pocházel ze sbírky Michaela Steinhardta, což je významný sběratel, a když se dozvěděl, že se jedná o předmět, který byl odcizen ze sbírek Židovského muzea v Praze, tak vyslyšel tu žádost a bez toho, že by chtěl jakoukoliv kompenzaci, tento předmět do Židovského muzea v Praze navrátil.“
O nákladech spojených s návratem opony Leo Pavlát prozrazuje:
„Židovské muzeum v Praze samozřejmě musí platit za své právní zastoupení. Současně je ale třeba říct, že řada těch služeb je pro nás dělána zdarma, protože restituce takových předmětů má významný mravní rozměr a k tomu se zvlášť ve Spojených státech hodně přihlíží.“
Navrácenou synagogální oponu teď čeká konzervační zásah a od 23. dubna bude po dobu čtyř měsíců vystavena na výstavě Příběh pokračuje. Ta představí přírůstky Židovského muzea v Praze za posledních dvacet let, kdy je muzeum samostatnou institucí. V roce 1994 bylo totiž navráceno židovským organizacím. Po výstavě bude opona důkladně restaurována.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
