Předvolební úsměvy

Když jde člověk po ulici, nic ho nepotěší více, než usměvavé tváře. Mělo by nás možná těšit, že jich zvlášť v poslední době dramaticky přibylo. Patří totiž našim politikům, kteří nám svou vlídnou tvář chtějí ukázat na všudypřítomných plakátech, billboardech, lavičkách ale také na vývěskách, sloupech, autech, v obchodech... zkrátka všude. Taková koncentrace lidí s nejlepšími úmysly je v jiných než předvolebních časech nezvyklá, a možná proto, jsme z ní všichni ještě trošku nervózní. Aby toho nebylo málo, často se v poslední době stává, že smrtelník potká živého politika tváří v tvář. Z toho je možná někdo štěstím bez sebe, dalším, například novinářům, zahlcení politickými osobnostmi komplikuje život. Pokud se někdo z redakce rozhodne vyrazit, například na zcela nevinné otevření naučné stezky, jako já, může si být jist, že na místě zastihne hned několik kandidátů. K problému může dojít ve chvíli, kdy je třeba natočit rozhovor o tom, jakou rostlinku, či živočicha můžeme cestou potkat. Předvolební kampaň nakonec nabyde určitého stereotypu. Každý den potkáme ty stejné usmívající se lidi a to dokonce několikrát. Pokud z něj chcete ven, doporučuji udělat si malý výlet do sousedního kraje. Co do množství je situace podobná, úlevu nám přinese jen to, že nás pronásledují úplně nové, námi neokoukané tváře. Cestou domů vás budou vítat staří známí, to je v případě delších cest možná i docela příjemné. Volby budou přesně za dva týdny. Po nich se nám uleví. Nějakou dobu zase nebude po politicích ani vidu, ani slechu.