Předškolní klub Brouček pomáhá s adaptací dětem ze znevýhodněného prostředí

Výzkumy ukazují, že dítě většinou dosáhne takového nejvyššího vzdělání, jakého dosáhli jeho rodiče. Takže dítě středoškoláků nejspíš vystuduje střední školu. a dítě rodičů se základním vzděláním dosáhne také jen základního vzdělání a podobně. Ředitel ostravské organizace Vzájemné soužití Kumar Vishwanathan se však ptá:

„A co když rodiče mají jenom zvláštní školu? Ta předurčenost je hrozná! To dítě za to nemůže. A my to musíme změnit.“

Jako nástroj změny vidí Kumar Vishwanathan ranou péči, která přeruší onen začarovaný kruh, kdy rodiče sami nemají vztah ke vzdělání a neumí podporovat vzdělávací dráhu svých dětí.

„To vidíme často v sociálně vyloučených lokalitách, že se rodiče svého dítěte nezeptají: ‘Co ses dnes učil ve škole?’ Nebo ho nepochválí: ‘Jo výborně, ty’s to zvládl’. Nedokáží sedět s tím dítětem, přečíst něco, projít, co to dítě mělo ten den ve škole. To se neděje. Nemůžeme to vyčítat, je to jen konstatování. A my to musíme změnit. A podle mě se to změní jen, když zvládneme změnit vztah matky ke vzdělání. Ta maminka by měla dostat druhou šanci, aby měla aspoň trochu pozitivní zážitek a cítila se trochu kompetentní.“

Nejlepší při tom je, zapojit maminku do vzdělávání vlastních dětí. A tak se Kumar se svými kolegy založil dva kluby s názvem Brouček.

„To jsou takové klubíky, kde je jedna učitelka – speciální pedagožka, a ta druhá žena je maminka ze sousedství – musí to být osobnost. Může to být i babička. Není ani nutné, aby byla gramotná. Ale musí to být žena, která má pozici a je uznávaná v komunitě. To je hodně důležité. Když takový tandem funguje v tom klubu Brouček, ty mladé maminky se zapojí, cítí se bezpečně a dobře.“

A maminky pak s dítětem v Broučku procházejí vzděláváním. Naučí se také leccos o zdravé výživě a zdravotních záležitostech a celkově se posiluje jejich kompetence maminek.

„Ten Brouček úzce spolupracuje s nějakou konkrétní mateřskou školkou, která rozhodně nesmí být segregovaná. Protože ten Brouček je přímo v lokalitě – Brouček je segregovaný. Ale výsledek Broučků je, že to dítě je připravené obstát v přítomnosti neromských dětí v kolektivu, protože umí stejné věci dobře, umí básničky, má jemnou motoriku, všechno. A v ničem není horší než to dítě z majority, které přichází ze střední třídy.“

A kdo by měl ranou péči poskytovat?

„Přímo v lokalitách by to nemělo být školské zařízení. Podle mě jsou nejlepší místní nevládky, které jsou spjaté s komunitou a můžou zaměstnávat i dokonce nekvalifikovanou babičku, která přitom může být gró proměny.“

Kluby Brouček provozuje Vzájemné soužití už zhruba šest let.

„Celkově Broučky prošlo kolem 150 dětí a podle ředitelek našich mateřských školek jsou tyto děti stejně dobré jako děti, které přicházejí z majoritních rodin nebo ze střední třídy romských rodin.“

Kluby Brouček také přispívají k toleranci mezi majoritou a minoritou v mateřských školkách.

„Ještě je důležité, že majoritní rodiče nestáhli své děti pryč, protože ty děti byly připraveny. A také romské maminky se necítily ohrožené, aby poslaly své děti do gádžovských mateřských školek. Ta nedůvěra je velká, ale Brouček pomáhá rozbít vzájemnou nedůvěru. To je hodně důležité. Sami jsme zaplatili z norských peněz, aby děti a jejich rodiče šli spolu do loutkového divadla, do zoo, když vstoupili do mateřské školy – aby ti rodiče viděli, že mezi dětmi není problém. To je hodně důležité. A tím pádem neutíkají pryč s tím, proč tady máte cigánské děti? Takové různé řeči nejsou. A ta školka funguje v klidu.“

Říká o přínosu klubů Brouček Kumar Vishwanathan z organizace Vzájemné soužití.