Přednost zprava dělá řidičům problémy

Společně s panem Sirotou z Ústředního automotoklubu sedíme v autě a jedeme v Praze po Jižní spojce. Aktuálně jsme na silnici, kde jsou tři pruhy a i tady přednost zprava existuje. „V té víceproudé situaci je to trochu komplikovanější. Jestliže pojedou dva stejnou rychlostí a ve dvou pruzích vedle sebe, tak bychom měli umožnit tomu zprava, aby nás předjel.“

Čtěte také

Teď jsme na parkovišti před obchodním domem. Na parkovištích, jako je tohle, se často stává, že když je tam ulice, která vypadá jako hlavní, tak ten člověk, který po ní jede, tak má pocit, že má přednost. „Ten dojem, že ta moje silnice je rovná, tudíž je hlavní, je zavádějící. Tam, kde není označení, platí pravidlo pravé ruky. Byť parkoviště jsou soukromou záležitostí třeba obchodního domu nebo podobně, tak je obvyklé, že se na nich řídíme těmi obvyklými pravidly.“ Tady dokonce byla značka přednosti zprava.

„Vjíždíme do malého satelitního městečka, kde je kromě dvou paralelních silnic, které jsou jako kdyby hlavní, ale není tady jediná značka hlavní silnice. Mezi nimi jsou napříč ulice, které jsou označené jako městská zóna. Na modré ceduli si hrají děti.“ Teď se právě blížíme k cestě. Teoreticky by měl člověk mít přednost zprava. „Prakticky, jako kdybychom vyjížděli z nějaké polní cesty, z parkoviště, dáváme přednost všem. Zprava i zleva.“

Jak ale Igor Sirota dodává: „Pokud si předností nejste 100% jisti, vždy je lepší na křižovatce raději zastavit.“