Potíže s navigací
Důležitou pomůckou pro člověka, který dokáže po letech zabloudit i v rodné čtvrti, je cestovní navigace. Jde o krabičku, která se spojí s nějakým satelitem a na mapě v mobilním telefonu vám pak ubíhá naplánovaná trasa. K tomu čísi hlas upozorňuje, kde odbočit, do kterého pruhu se zařadit, popřípadě, když se dáte jinudy, vás vyzve, bude-li to možné: Otočte se!
Výhody jsou poměrně značné - například nemusíte pátrat v mapě. Spíš se cestou věnujete pozorování krajiny či rozprávění s rodinou o tom, jak si dovolenou užijete, jen co tam dojedete. Pokud vám ovšem telefon nenapíše na displeji: Žádné mapy nejsou uloženy. Což je záhada, protože před týdnem tam ještě byly. Zkoušíte se dostat až do samotných útrob nainstalovaného softwaru, ale marně.
Telefonujete tedy ze zahraničí SOS do prodejny, kder jste navigaci zakoupili, ale muž, který je odborníkem přes tato zařízení, má dovolenou. Manželka vás sice uklidňuje, že stačí autoatlas a podrobná mapa Bretaně, ale stejně ještě telefonujete na linku pomoci výrobce navigací. Tam jednají sice ochotně, ale taky vám nepomůžou, protože tenhle typ navigace se prý nemá do typu vašeho mobilního telefonu vůbec instalovat.
Jistý neklid, projev mírné závislosti na počítačích a mobilech, prožíváte u růžových skalisek bretaňského pobřeží i u staletých menhirů u Karnaku. Tam všude vás, pravda, manželka podle mapy spolehlivě dovede, po čase ale zjistíte, že jste všemi pokusy vyčerpali sebe i veškeré možnosti, jak navigaci oživit. Aspoň to potěší manželku - protože zase věděla, kudy kam. No a taky asi výrobce tištěných map, neboť nejsou kvůli nějakým satelitním vymoženostem zatím tak úplně ze hry.