Petr Fischer: Státní maturity podporují instrumentalizaci vzdělávání

20. červen 2011
Ozvěny dne

Moderní společnosti, soustředěné na výkon a jeho tržní využití, jsou posedlé soutěžením, srovnáváním a měřením. Měří se skoro všechno, díky čemuž víme ze všech možných, praktických úhlů pohledu, kdo jsme a jak se jako takoví můžeme uplatnit, nejčastěji pak na trhu práce, o nějž, jak se zdá, jde v životě lidském především.

Čerstvě mají takové měření v ruce i letošní maturanti, kteří si díky protokolu přiloženému k vysvědčení mohou snadno ověřit, jak si stojí ve srovnání s ostatními. K čemu ale taková informace je? Jak to lidem, kteří odcházejí ze střední školy a rozhodují se o dalším profesním směřování, pomůže? K čemu mi například jako velmi průměrnému absolventovi je, když se dozvím, že v matematice bylo celých 67 procent maturantů lepších než já? Nebude taková informace spíše demotivační až depresivní, protože s tak mizernou trojkou z matematiky nemám přece žádnou šanci ani na vysokých školách, kde se s čísly a operacemi moc nepracuje? A mít černé na bílém, že opravdu patřím k suverénně nejhloupější části středoškolské populace, jak se taková informace dá pozitivně využít?

Maturity měly vždy odlišnou hodnotu. Lišily se nejen známkami, ale i tím, kde se maturita skládala. Obecně platilo, že maturita na gymnáziu měla pro budoucí studium větší hodnotu než maturita na zdravotní škole, soustředěné na praxi. Společné srovnání nebylo potřeba, protože fungovalo jaksi samo od sebe, podobně jako přirozená diferenciace škol a jejich úrovně, která se nejlépe odrážela v počtu přijatých žáků na vysokou školu.

To, že ministerstvo školství dnes percentilovou metodou de facto vytváří žebříček vítězů a poražených, podporuje konkurenční soutěživost, která je motorem trhu, ale vede také k další instrumentalizaci vzdělávání. Stále méně se totiž zabýváme tím, co a proč se učíme, protože veškerá pozornost je upřena na žebříčky výkonnosti. Čísla tak vítězí nad svým vlastním smyslem. Učíme se, abychom dosáhli dobrého čísla: jenom to otvírá cestu dál, výš, k lepšímu a vlivnějšímu místu a finančnímu ohodnocení. A tak všichni najednou chceme, musíme být světové jedničky.

Cílem vzdělávání už není poznání a kultivace osobnosti, nýbrž dobré umístění na žebříčku, které se bohužel s pojmem poznání nepřekrývá. Státní maturity zaměřené na prosívání zrna a plev tento trend jenom potvrzují. Sláva vítězům, zatracení poraženým.

autor: Petr Fischer
Spustit audio

Více z pořadu