O designu s Michalem Froňkem

Host (Michal Froněk): Dobrý den.

Noderátor (Naděžda Hávová): Michal Froněk se narodil 8. ledna 1966 v Praze. Ještě než vůbec přičichl k designu a architektuře, studoval Střední odborné učiliště leteckých opraven Kbely. Pak se přihlásil na Výtvarnou školu Václava Holara a odtud plynule přešel na Vysokou školu umělecko-průmyslovou, kde absolvoval v ateliéru tvarování užitkových předmětů docenta Apla.

Moderátor (Vladimír Kroc): V roce 90 spoluzakládá, jak už bylo řečeno, designérskou skupinu Olgoj Chorchoj. Její členové se věnují architektuře, interiéru a designu nábytku, užitkových předmětů a šperků. A Michal Froněk přitom dál studuje, tentokrát v Ateliéru architektura a design profesora Šípka. Před pěti lety se stal spolu s Janem Němečkem vedoucím Ateliéru designu produktů na pražské VŠUP. Michal Froněk je čerstvě ženat, je to tak?

Host (Michal Froněk): Ano, ano, šťastně čerstvě ženat.

Moderátor (Vladimír Kroc): No tak čerstvě, takže šťastně.

Noderátor (Naděžda Hávová): Tak blahopřejeme. Nepopletli jsme nějakou školu? Všechno sedí?

Host (Michal Froněk): Snad všechno sedí, ještě samozřejmě bylo tam pár nějakých stáží nebo návštěv různých jiných škol po roce 89, kdy to už vlastně šlo cestovat, tak jsme díky Bořku Šípkovi měli poměrně častý a velký kontakty se světem, takže jsme mohli navštívit pár škol v zahraničí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Michale, jak jste se dostal z kbelských leteckých opraven na výtvarnou školu?

Host (Michal Froněk): No tak těžko, těžko, já jsem samozřejmě, narodil jsem se v Praze a vlastně základku jsem absolvoval na sídlištní škole na Novodvorský, takže místní soudružky učitelky jaksi říkaly, že sice kreslím od 10 let a nějakej talent tam je, ale ať si to nechám jako koníčka a že prostě není šance dost dobře se dostat na výtvarnou školu. Takže to trvalo pár let, než se to prosadilo samo. Potom už od tý Holarky to šlo opravdu jak po másle.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co vás přivedlo k těm letadlům?

Host (Michal Froněk): Tak technika se mi vždycky líbila, to asi vášeň pro auta a techniku, samozřejmě s tím souvisí určitě i design, tak to mi zůstalo, ale já samozřejmě nejsem nějak manuálně úplně zručný a pochopitelně to výtvarné umění prostě to bylo ta priorita asi moje životní.

Moderátor (Vladimír Kroc): A byla vám ta zkušenost z toho odborného učiliště někdy k něčemu v životě?

Host (Michal Froněk): Tak určitě jo. Tak když jdu po dílnách kontrolovat výrobky, nábytek, který pro nás řemeslníci truhláři vyrábí, tak mi nemůžou říct, že to nejde, že jo, to je asi velká výhoda toho, že vím, že hliník, když se ohýbá, tak se rád zlomí a prostě mám nějaký povšechný znalosti technologický, určitě.

Noderátor (Naděžda Hávová): Design souvisí s penězi a já mám pocit, že právě kvůli nim si na designové věci Češi příliš nepotrpí. Je to prostě drahá záležitost. Mám pravdu nebo jak to vidíte vy?

Host (Michal Froněk): Tak já si myslím, že v Čechách...Ona to není otázka úplně peněz, jo, že prostě pěkná věc může být i z bazaru opravdu za pár korun, že stačí mít otevřený oči a já nechci říct sledovat trendy, to absolutně ne, ale prostě koukat se kolem sebe a člověk se může obklopovat pěknýma věcma i za relativně málo peněz. Pochopitelně pokud už je výrobek kvalitně udělaný, tak to něco musí stát, ale například prostě kvalitní židle kancelářská, která vám neničí záda, stojí třeba 10 tisíc korun, tak vám holt vydrží 15-20 let. Za tu dobu byste si prostě tu levnější musel koupit víckrát, no, tak to je.

Noderátor (Naděžda Hávová): Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat laciné věci. Michale, co letos frčí? Jaké jsou v designu trendy?

Host (Michal Froněk): Co frčí, no já si myslím, že obecně minimalismus, který nás všude obklopuje, specielně teda v západní Evropě, tak je prostě trendem, kterej šel celým 20. stoletím a ještě pořád jakoby se drží, ale nesmí být úplně jenom formální, nesmí to být prostě přísná forma, která nefunguje, musí to vždycky mít opodstatnění a dá se říct, že dochází k takovýmu, už třeba 3-4 roky, k takovými prolínání mezi tím úplně takzvaně suchým designem a třeba tvarováním měkkým 60. let, biomorfním a dochází k prolínání těchhletěch dvou stylů. Samozřejmě i postmodernistický prvky jsou pořád tady, ale to zní možná trochu moc odborně, ale...

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak zkusme to jinak, jak jste si třeba zařídil byt vy? Co v takové moderní domácnosti by nemělo chybět nebo co by nemělo a nechybí v domácnosti Michala Froňka?

Host (Michal Froněk): No, je to trochu taková mixáž, jo, že jak jsem říkal, jsou tam věci z bazaru, nádherný křesílko třeba od Charlese Emse z 50. let, který stálo opravdu 200 korun, koupil jsem ho na čínský tržnici od chlapa, kterej na něm prostě prodával nějaký trenýrky, tak za 200 korun ho mám a je to opravdu sběratelskej kousek a já se nebráním si samozřejmě koupit věc od švédské nejmenované firmy, která je tady dlouho na trhu, ale Ikea prostě přináší trendy a přináší kvalitní výrobky, umí velmi rychle se zorientovat, to, co je zrovna in a to produkuje potom dál, takže ovlivňuje myslím velmi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže se jí nebráníte?

Host (Michal Froněk): Absolutně ne.

Noderátor (Naděžda Hávová): Můžete charakterizovat, jaký mají Češi v designu a architektuře vkus? Jestli se to dá nějak paušalizovat? Vy určitě znáte reakce na svá vlastní díla. Jakou mají odezvu?

Host (Michal Froněk): Často se stává, že třeba věci, který jsme opravdu dělali úplně na začátku před těma, řekněme, deseti lety, tak teprv teď se po nich lidi ptají, jo, že vlastně to trochu trvalo, než jakoby...

Noderátor (Naděžda Hávová): Než tomu přišli na chuť, než to naskočilo. Myslím si, že samozřejmě západní Evropa je lehce před náma, prostě holt když ten stát má peníze a je nějak konsolidovanej, tak prostě i veřejný budovy vypadaj skvěle a když se dělá soutěž na park, tak je to mezinárodní soutěž a prostě může to dopadnout velmi moderně. Podívejte se, jak třeba vypadá dneska Letná, tam se nedá pomalu bruslit, prostě ten návrh vypadá jako kdyby se dělal opravdu před 30 lety, že jo. Bohužel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste asi před dvěma lety někde prohlásil - v oblasti designu za světem naprosto zaostáváme, tady se prostě žádný kvalitní design téměř nevyrábí. To bylo takové výraznější prohlášení než teď. Kudy se v Česku za těch 13 let, co funguje vaše studio, design a architektura ubírá? Zase, dá se to takhle říct?

Host (Michal Froněk): Já nechci bejt příliš pesimistickej, ale vopravdu se tady nedělá moc kvalitních výrobků. A zase vyrábíme auta ve spolupráci se zahraničním kapitálem, začínají malý firmy, který tady prostě šijou voblečení, ale myslím si, že opravdu máme co dohánět, že prostě technologie tady ještě je, ale nefunguje moc marketing, takže myslím si, že prostě bysme se mohli podívat na to, jak se to dělá pořád na západě, že máme kde kopírovat.

Noderátor (Naděžda Hávová): Design u nás nemá takovou reklamu, jako v cizině?

Host (Michal Froněk): Myslím, že, jestli jí potřebuje, když ten výrobek je kvalitní a kvalitně adjustovanej, koupíte si ho v hezkým obchodě, tak ji jakoby skoro nepotřebuje, jo, takže se pak prodává dobře sám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdo je v tomhle ve světě nejlepší, nevím, Italové?

Host (Michal Froněk): Asi Italové v módě, v tom, jak vypadaj prostě ty nejlepší obchody s botama a módou, tak to určitě asi v Itálii bysme hledali ten top. Možná taková jako povšechná kvalita je spíš v těch severských zemích, ve Švédsku. Těžko říct, každá zem má určitý specifikum. Třeba Švýcaři a jejich moderní architektura veřejných budov nebo nádraží nebo lázní, to zas asi nenajdeme nic skoro lepšího a progresivnějšího ve světě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak už jsme řekli v úvodu, učíte na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Máte vnímavé studenty?

Host (Michal Froněk): Určitě. Mě to, musím říct, strašně těší, že vlastně jsem měl tu příležitost a můžu vlastně dneska předávat svoje nějaký drobný zkušenosti spolu s Honzou Němečkem na umprumce, kde jsem vlastně vystudoval, tu školu mám strašně rád, takže je to hrozně osobní záležitost.

Noderátor (Naděžda Hávová): Váš kolega Jan Němeček v jednom z rozhovorů řekl - pedagogická činnost je energeticky obousměrná, studenti nám vracejí vloženou energii tím, že nás konfrontují s neotřelostí přístupů a nutí nás verbálně formulovat jisté principy tvorby. Studentovi nemůžete říct, je to hnusné nebo hezké, ale najít a rozebrat klady a zápory, což si člověk neudělá ani sám pro sebe. Tak konec citace vašeho kolegy Jana Němečka. S tím se asi nedá nic jiného než souhlasit, nebo ne?

Host (Michal Froněk): Já si myslím, Honza tohleto tak trochu zjednodušil. Je to pravda, že vlastně je to obousměrný, jo, že tý energie spíš teda samozřejmě ztrácíme, oni to uměj velmi dobře vycucnout a prostě to, co dostáváme od nich, je asi trošku míň, nedá se to asi změřit.

Noderátor (Naděžda Hávová): Tak konec konců poměr učitel-student, tak by to asi mělo být.

Host (Michal Froněk): Asi jo. Někdy by to bylo fajn i obráceně, ale...

Moderátor (Vladimír Kroc): Na Pražském hradě probíhá, tuším, že až do půlky září výstava s názvem Maximální fotografie. Pod širým nebem na nádvoří, v zahradách Hradu a kolem chrámu Svatého Víta mohou návštěvníci vidět zvětšeniny fotografií 10 předních českých fotografů. Ty zvětšeniny jsou instalovány ve speciálních stojanech, které jste vymýšlel vy. Instalovat výstavu pod širým nebem a na Pražském hradě, to byl asi inspirativní úkol.

Host (Michal Froněk): Nedávno jsme vlastně na Pražským hradě dodělali výstavu Ladislava Sutnara nebo je to přesně rok, to tam skončilo a vlastně v areálu Pražskýho hradu se pohybuju nějak od studentských let, kdy jsme vlastně už dělali informační systém jakoby školní úkol, Pražskýho hradu, takže ten labyrint samozřejmě trošku znám. Teďkon vlastně byl před náma úkol umístit asi 30 fotografií do areálu Hradu a těžko jsme hledali pro to místa, protože samozřejmě jsou tam určitý omezení, bezpečnostní, technický, jezdí tam spousta aut zásobovacích a tak dále, v některých místech se to tam nedá instalovat, takže to byl asi hlavní problém. A druhý problém byl vlastně najít technologii, na kterou by se ten zvětšený obraz, tak zvětšená fotka dala aplikovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): No a jak jste to vyřešili? Pro toho, kdo zatím tu výstavu neviděl.

Host (Michal Froněk): Jsou to vlastně velký kusy skla, zkalenýho skla bezpečnostního, asi 15 mm tlustý, skoro 3 metry vysoký a teď ty fotografie jsou vyzvětšovaný na formát až přes metr, takže jsou vlastně patrný a prohlídnutelný z poměrně velkýho odstupu, ale jakoby tak levitujou vzduchem, jo, tak jako plavou společně s tou architekturou, protože sklo má vlastně tu vlastnost, že i odráží, zrcadlí, takže je to malinko v některých světelných podmínkách trošku hůř čitelný, ten obraz, ale zase je to takový propojení, takový dadaistický propojení tý architektury a tý fotky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste říkal, že se v tom areálu a prostředí Pražského hradu pohybujete už od školních let. Jistě jste musel o tom prostředí přemýšlet. Působí na vás třeba nějakým způsobem i magicky?

Host (Michal Froněk): To zní nějak moc...

Moderátor (Vladimír Kroc): Nebo zvláštně, jinak...

Host (Michal Froněk): Zvláštně určitě, no, to je vždycky takový jako překvapení, když člověk jakoby vidí siluetu Svatýho Víta a pak jakoby se mu ztratí a potom z druhýho do třetího nádvoří projde myší dírou, a nejednou je to před ním, takže to je takové vždycky, taková hrozná rána, no. A pochopitelně Plečník, kterej je jakoby všudypřítomnej na Hradě různýma detailama, vlastně nádhernejma designerskejma prácema a samozřejmě i koncentuálníma prácema, který tam proved před válkou, takže já jsem měl možnost vlastně společně s Federicou Zanco, která studovala Plečníkovu práci a zpracovávala tam o nějaký publikace, tak jsem měl vlastně možnost odtajňovat a razítkovat výkresy z archivu těsně v ranných 90. letech, takže jsem i měl v ruce ty originální, fantastický originální plány, který osobně Plečník kreslil, takže na to si vždycky vzpomenu, když jdu kolem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte pocit, že díky tomu Hrad dokonale znáte nebo vás tam pořád ještě něco dokáže překvapit?

Host (Michal Froněk): Já si myslím, že ho absolutně neznám, že ho zná málokdo, možná snad Zdeněk Lukeš, historik, kterej opravdu ví o každým zákoutí a tak dále. naše práce je spíš navrhovat jakoby nový věci v kontextu a vždycky se s takovejdlema odborníkama musíme radit, protože to není možný pojmout.

Noderátor (Naděžda Hávová): Před malou chvílí jste řekl, že fotografie, které jsou instalovány v objektu Pražského hradu, jsou nalepené na skle. Jaký materiál je váš nejoblíbenější? S čím nejradši pracujete?

Host (Michal Froněk): Já si myslím, že pro nás je dost typický, že, pro naše studio, že hodně kombinujeme a zkoušíme nový materiály a absolutně se nezaměřuje na jeden, že bysme si vybrali a zrovna jsme si říkali, že teď je moderní, trendy nebo dobře se nám zpracovává titan, plexisklo nebo něco takovýho. Že to je o tom mít jakoby, to je stejný, jako v architektuře, musíte mít vlastně širokej záběr, povšechný znalosti o prostě technologiích, možnostech, aplikaci materiálu a potom je možný pro jednotlivou zakázku zvolit ten správný, nejsprávnější v tý daný chvíli, materiál.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď zase odbočím. Pokud vím, tak jste býval přeborníkem Prahy v judu. Ještě někdy v kimonu se postavíte na žíněnku nebo jak se to říká?

Host (Michal Froněk): To už je hodně dlouho teda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak dlouho?

Host (Michal Froněk): To už je dlouho, to vopravdu, to byla taková ranná puberta, ale to kimono už je na hřebíku, ale tak teďko in-lineový brusle, musím říct, že velmi aktivně, snažím se tím relaxovat a minimálně 3x, 4x týdně na to stoupnu a snažíme se jezdit maratóny a celkem to prožívám, teda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Koho znám a jezdí na in-lineových bruslích, tak už měl nějaký úraz, většinou vážný. Vás nic takovýho nepostihlo?

Host (Michal Froněk): Zaplaťpánbůh ne, párkrát jsem na závodech spadnul a pěkně se přiodřel, ale poslední rok nic, ale tak zlomený ruce byly, ale spíš tak z hospody nebo uklouznutí v restauračním zařízení, tak nic společnýho se sportem to nemělo teda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vám třeba říká kolo, když už jsme u těch bruslí?

Host (Michal Froněk): Jo, to je takovej příjemnej doplněk, taky tam už nějakej úraz byl, ale brusle jsou fakt preference.

Noderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem už jste byl letos na dovolené? Jak si vůbec užíváte volno?

Host (Michal Froněk): Zatím ho moc nebylo. Chystáme se na stěhování do nějakýho většího bytu, takže myslím si, že letos to trochu oželím a budu spíš jenom tady v Čechách relaxovat někde ve Slavonicích nebo v Jižních Čechách.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem to stěhování, to se asi jako designér vyřádíte teď. Těšíte se na to a do jaké míry vám do toho může mluvit žena?

Host (Michal Froněk): Manželka je architektka, takže samozřejmě o tom všem rozhoduje, takže bude to asi chvilku trvat, protože ten byt je krásnej, je to funkcionistická stavba, takže tam není moc co pokazit, ne moc co změnit vlastně.

Noderátor (Naděžda Hávová): Ten, kdo má zájem o design, tak se může vypravit na výstavu Design blok, který proběhne v Praze od 5. do 10. října. Uvidíme na výstavě stejně jako loni také věci od skupiny Olgoj Chorchoj?

Host (Michal Froněk): Na výstavě, ta výstava je vlastně po celý Praze, takže nevím, kde budem všude zastoupeni, protože spolupracujem třeba s obchodem Jirky Beldy, který prodává v Mikulanský ulici šperky, těch míst je asi víc, nechtěl bych na někoho zapomenout, ale letos nechceme se přímo účastnit Design bloku v jeho vlastně srdci, ale na parníku na vodě, protože my jsme velmi blízko na Libeňským ostrově, takže chceme dělat takový čaje o pátý u nás v ateliéru, takže to bude kávička, čaj u nás v ateliéru, takový pro veřejnost. Já myslím, že tam zas tak moc lidí nedorazí, takže se těšíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdo vlastně tvoří studio Olgoj Chorchoj? Na začátku jsme řekli, že jste ho společně s Janem Němečkem založili, ale nejste v tom sami.

Host (Michal Froněk): Nejsme v tom sami a za tu dobu, já teď nemám tady seznam, určitě bych na někoho zapomněl, ale v našem studiu úplně na začátku, vlastně při naší první výstavě ve Špálovce, nebo druhý výstavě, s náma pracovala Bára Škorpilová, dneska vlastně velmi známá a úspěšná interiéristka, architekta. Jarda Počer, který pracuje dneska v Paříži, ale nás je ve studiu v současný době 9, je to taková jako skrumáž architektů, designérů, máme tam takovýho web designéra, takže neděláme grafiku teda, to absolutně ne, ale řekněme od těch drobných předmětů a nábytku až po vlastně navrhování interiérů a architektury. To je asi ten, vlastně to gró.

Moderátor (Vladimír Kroc): A daří se vám držet nějaký určitý styl, jakým způsobem?

Host (Michal Froněk): Styl snad ani ne, já myslím, že to, co je na tom zajímavý, že to je týmová práce, že si do toho navzájem mluvíme, že vlastně sedíme v jedný velký místnosti a vlastně všichni si zasahujem, dost víme o těch projektech druhých lidí a zasahujem si do toho. To je na tom asi to nejpříjemnější.

Noderátor (Naděžda Hávová): Jaký má Michal Froněk, respektive Olgoj Chorchoj před sebou teď nejbližší úkol?

Host (Michal Froněk): Tak těch projektů je většinou tak kolem 15-20. V současný době dokončujem zvukový studia v Ostrovní ulici, což je zvuková postprodukuce a to je zajímavý, protože už se to vlastně táhne rok a půl a první etapa je za náma, teďka je druhá etapa a doufejme, že bude nějaká třetí etapa. Takže to je hrozně příjemný a budeme dělat takovej jako jednoduchej, velmi levnej nízkorozpočtovej domek za Prahou. To jsou takový ty příjemný věci, z drobnýho designu snad nějaká nová kolekce skla. Práce je hodně, naštěstí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ať jenom přibývá. Hostem pořadu Dva na jednoho byl designér a architekt Michal Froněk. Hodně nápadů a štěstí do další práce. Na shledanou.

Host (Michal Froněk): Děkuju mockrát, na shledanou.

Noderátor (Naděžda Hávová): Díky také vám, že jste s námi strávili uplynulý čas a příští pondělí se na vás opět těší redaktoři Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu, Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.