Nová kniha Sbírka Muzea romské kultury – výběr kurátorů prezentuje 37 nejzajímavějších předmětů

21. srpen 2021

Muzeum romské kultury v Brně letos slaví 30. výročí od svého založení. Toto jubileum oslavuje nejen různými kulturními akcemi, ale také vydáním knihy Sbírka Muzea romské kultury – výběr kurátorů, která představuje nejzajímavější sbírkové předměty. Na jejím vzniku se podílelo pět kurátorů a úvodní osobní slovo napsala ředitelka Jana Horváthová.

Vybrat nejzajímavější předměty ze sbírek Muzea romské kultury nebyl vůbec jednoduchý úkol, jak popisuje vedoucí sbírkového oddělení Petra Svobodová, která je zároveň autorkou úvodní studie v knize Sbírka Muzea romské kultury.

„Naše sbírky v současnosti obsahují zhruba 65 tisíc sbírkových předmětů, takže z toho vybrat to nejzajímavější, nejatraktivnější, bylo neuvěřitelně obtížné. V prvním výběru mi kolegové dodali seznam o zhruba stovce předmětů, ale shodli jsme se, že to by zase nikdo nechtěl číst. Sto předmětů a sto hesel by byla opravdu velká bichle. Takže nejtěžší práce na tvorbě katalogu bylo škrtání. Škrtali jsme v několika kolech, já jsem chtěla 30 hesel, 30 předmětů, 30 let, což jsme nedodrželi, takže jich máme 37, ale rozhodně jsme se snažili.“

Každý předmět má zajímavý příběh, který reprezentuje buď sváteční, nebo každodenní život romské komunity.

„Jedna z velmi vizuálně atraktivních záležitostí je současný oděv romských žen ze skupiny Kale, tedy z Finska. Tento oděv vychází z barokních tradic, takže má bohatou nabíranou černou sametovou sukni a k tomu krajkovou halenku. Skutečně je to z barokních tradic a nevypadá to příliš pohodlně. Já naprosto obdivuji ty finské ženy, které v tom běžně fungují, když se pro tento tradiční konzervativní způsob života rozhodnou, tak skutečně denně ten oděv nosí a normálně v něm fungují, starají se o děti, o domácnost, řídí v něm automobil. I tím se přihlašují k té konzervativní tradici patriarchální romské rodiny, kdy žena je podřízena muži a vyplývají z toho nějaké další náležitosti.“

Dalším zajímavým exponátem je zlatý dudlík, který patří do sbírkového fondu šperků.

„Zlato má velkou symbolickou funkci. Má hlavně ochrannou funkci, ale zároveň je to i tezaurace majetku. Na tomto dudlíku je vyryto jméno Palermo, což je ochranné jméno, protože bylo a je velmi běžné, že se v romské komunitě dávají i jiná jména. Člověk má nejen své jméno, ale také jméno, pod kterým vystupuje třeba v majoritě. Je to poměrně tradiční historická záležitost, kdy bylo potřeba se třeba i skrýt před majoritou a jejími orgány. Zároveň je to ochranné jméno, takže kdyby zlé mocnosti, nemoci, chtěly ublížit tomu majiteli, v tomto případě dítěti, tak by ho hůře našly.“

Kniha Sbírka Muzea romské kultury - výběr kurátorů vyšla ke 30. výročí založení této instituce

Kniha prezentuje i soubor archeologických nálezů, které vykopali archeologové ze Západočeské univerzity v Plzni v lokalitě Lety u Písku.

„Jsou to předměty, které patřily internovaným Romům a Sintům právě v takzvaném cikánském táboře v Letech u Písku. Jsou to různé drobnosti každodenního života, nádoby, sponky do vlasů, části oděvů, obuvi. Musím říct, že to je velmi silné a dojemné svědectví, a my ty předměty chceme prezentovat v naší připravované expozici v památníku holocaustu v Letech u Písku, a myslím si, že to bude opravdu jedinečný a silný zážitek, když to člověk neuvidí jen na fotografii v knize, ale i skutečně fyzicky.“

Oslavy 30. výročí založení Muzea romské kultury vyvrcholí 23. října velkým galavečerem.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová