Nobelovu cenu za lékařství získali tři vědci za výzkum buněčného přenosu

Jména laureátů oznámil Karolinský institut ve Stockholmu. Dva Američani a Němec získali cenu za výzkum přenosu bílkovin a jiných materiálů v buňkách a mezi buňkami. Ve své práci popsali, jak buňky organizují svůj pohyb a zabraňují chaosu.

Rothman a Sheckman působí na Yaleově univerzitě a Univerzitě státu Kalifornie v Berkeley a Němec Thomas Südhof učí na Stanfordově univerzitě v Kalifornii.

„V podstatě jde o to, že buňka, a tak je také vnímána většinou lidí, je jakýsi váček, v kterém je cytoplazma víceméně neorganizovaná. Ono to tak samozřejmě není.“

„Buňka musí být uvnitř velmi dobře organizována jednak proto, aby mohla komunikovat s jinými buňkami, ale také proto, aby ten v uvozovkách zmatek vevnitř byl nějak směrován vždycky na místo, kde je zapotřebí aktivita toho či onoho působku, nějakého iontu nebo nějakého proteinu,“ přiblížil na Radiožurnálu profesor Václav Pačes z Ústavu molekulární genetiky AV a pokračoval:

„A oni se právě zabývali tím mechanismem. Ukázali, že i uvnitř buňky existují takové váčky, které jsou obklopeny jednoduchou membránou. Ty váčky do sebe specificky váží vždycky určitý protein a dokážou ho specificky přivézt na místo určení. Je to založeno na takovém zvláštním jevu a to je interakce těch membránových proteinů s těmi proteiny na tom místě, kam ten působek má být dopraven.“

V budoucnu by se podle jeho slov tento mechanismus dal využít k cílenému směrování léčiv.

„Mnohá léčiva léčí, ale zároveň mají i vedlejší negativní účinky na organismus. A ty jsou dané tím, že zpravidla to léčivo zaplaví celou buňku. Kdyby se podařilo ho směrovat v nějakém tom váčku, v tom vezikulu, s kterými pracovali ti nositelé Nobelovy ceny, jenom na místo určení, tak by ta jejich toxicita byla daleko menší,“ vysvětlil Václav Pačes.

Laureáti si rozdělí 8 milionů švédských korun, v přepočtu více než 23 milionů korun českých. Nobelova nadace loni v důsledku globální finanční krize odměnu snížila o pětinu.