Neřeším, jestli jsem Rom, Maďar nebo Slovák. Jsem obyčejný člověk, říká tanečník Tomáš Kaluja

Příběh tancujícího romského chlapce začal v kulturním domě ve Veľkých Kapušanech. Po přijetí do Michalovského tanečního klubu pak trénoval obden, a to až do pozdních večerních hodin.

Pravý dril však začal až po přestupu do tanečního klubu Sambed v Rožňave. Zatímco jiné děti si o víkendech hrály, Tomáš svůj volný čas zasvětil tréninku a tanci. Rodiče do jeho koníčka investovali všechno.

Mladý Rom kvůli lásce k tanci změnil i svoje studijní záměry. Původně chtěl jít na konzervatoř do Košic, dnes ale studuje obor Masér na Střední zdravotnické škole v Rožňave. Po maturitě chce jít na Vysokou školu múzických umení v Bratislavě.

„Není na mě hned vidět, že jsem Rom. Když se to ale lidé dozvědí, je hned znát změna chování, i když do očí mě nikdo neuráží.“

Sportovní tanec leckoho okouzlí, málokdo ale u něj vydrží – je potřeba spousta námahy, volného času a bolavých nohou. Tomáš trénuje 3krát až 4krát týdně. Jeho otec vzpomíná, jak v Maďarsku vyhrál taneční soutěž, a to hned ve dvou dnech za sebou. Maďarští rodiče jiných mladých tanečníků nebyli jeho úspěchem nejprve nadšeni, potom ale uznali, že Tomáš získal první místo právem:

„Přišla se mi omluvit jedna matka. Řekla mi, že náš syn opravdu tancuje lépe jak její dítě.“

Spolupráci s Tomášem si pochvaluje i taneční trenér Julius Švarc.

„V jeho výkonnostní kategorii je vzácností to, co zvládá. Umí jak latinskoamerické tance, tak standartní, a to na vysoké úrovni, což vyžaduje mnoho času.“

Vnímaví pre zraniteľných

Kromě studia a tance se Tomáš věnuje projektu Vnímaví pre zraniteľných. Spolu s dalšími čtyřmi mladými Romy pomáhá a předává vlastní zkušenosti romským dětem žijícím v neromských rodinách. Učí jejich neromské rodiče porozumět kulturním a etnickým odlišnostem jejich dětí. Zpřístupňuje jim romskou kulturu tak, aby i oni mohli své romské děti motivovat k nalezení jejich romské identity.

Pro děti jsou jejich poradci kolikrát jedinými Romy, které znají.

„Neřeším, jestli jsem tanečník, Rom, Maďar, Slovák. Vnímám jen to, že jsem obyčejný člověk.“

Podobně jako většina jiných romských dětí si i Tomáš prošel mnoha úskalími a překážkami. Zažil, jaké to je být pro svoji etnicitu nechtěný, nepochopený a odmítnutý. Naučil se s tím ale pracovat. Přijal svoje romství a je na ně hrdý.