Stopy po kladivu i ukradený safír. Restaurátoři svatováclavské koruny ji kontrolují před každou výstavou

Čtěte také

Korunovace „lišky ryšavé“ i tísnivá scéna s Heydrichem. Pátrání po replikách korunovačních klenotů s Národním filmovým archivem

„V té době měli naprosto úžasnou možnost s tím originálem strávit dva roky života,“ vzpomíná šperkař Jiří Belda mladší na to, jak jeho otec dostal v 60. letech za úkol vytvořit věrnou kopii svatováclavské koruny. „Oni i do té skleněné kompozice třeba klepali popel, aby docílili absolutně nejvěrnější barevnosti i nečistot, které byly v těch originálech.“

Díky detailním poznatkům Beldovi kontrolovali klenoty před každou výstavou. Tradici převzal po otci právě jeho syn. Jako jeden z mála lidí tak měl možnost se koruny dotýkat vlastníma rukama. „No, je to takové jiné. Není to normální, když to vezmete do ruky a koukáte, zkoumáte to,“ směje se Belda mladší. „Navíc vždycky tam jsou lidi kolem, což je zvláštní. Spíš je to takový trošku stres v tom smyslu, abych já nebyl ten blb, který to shodí ze stolu na zem,“ dodává.

Originál je pomlácený kladivem

Belda ale popisuje, že se kolem dnes ostře střežených klenotů vždycky nechodilo po špičkách. „Ten originál koruny je zevnitř pomlácený kladivem – a docela brutálně. Dneska si nic takové nedokážeme představit, protože kdybych já do toho bouchl kladivem, tak mě asi zavřou na 20 let,“ poznamenává.

Čtěte také

V barrandovském fundusu si svatováclavskou korunu může kdokoli půjčit. Výroba repliky trvala 70 hodin

Štafetu po rodině Beldových převzal před pár lety nový restaurátor, Ivan Houska. Ve svém ateliéru kousek za Prahou vypráví, co je potřeba zkontrolovat před výstavou. „Kameny. Osazny těch kamenů jsou nýtované a za těch 600 let se samozřejmě to nýtování uvolnilo. A nejdůležitější jsou potom perly, protože ty jsou nejnáchylnější na poškození nebo degradaci,“ vysvětluje.

Pořád je co objevovat

Houska, původně pasíř, chystá klenoty na výstavu podruhé. Detail z koruny má na pozadí počítače, vedle něj knihy o klenotech nebo zprávu z jejich poslední kontroly. „Pro mě je nejpodstatnější ještě další poznávání, protože ty klenoty jsou tak úžasné, tajemné, že je na nich ještě pořád co objevovat,“ říká.

Třeba křížek v horní části koruny se podle něj lehce kýve. „Uchycení křížku je předěláno, pod křížkem byl safír. To dokládá několik obrazů z korunovace Karla VI. nebo ještě Marie Terezie. Při korunovaci Ferdinanda Dobrotivého už tam nebyl. Já to nedokážu pochopit – tak vzácný předmět, a z toho si někdo vezme velký safír.“

A není to jediná úprava. Tu vůbec největší udělal Karel IV., když zelené smaragdy nechal vyměnit za současné modré safíry, což je mimochodem hlavním tématem letošní výstavy.

Další zajímavosti se bude věnovat i třetí díl seriálu Radiožurnálu. Klenoty totiž nebyly vždycky uloženy na Pražském hradě. Kam a proč se přesouvaly? Poslouchejte v 8:50.