Násilné nepokoje proti výsledku prezidentských voleb v  Keni

Pro její přírodní krásy, bezpečnost - a také pro její láci - si ji oblíbili turisté z Evropy včetně Česka, ale třeba i z Izraele. V Keni si mohli zajet na safari a obdivovat volně žijící zvířata. Zvláště krásné jsou prý místní žirafy. Nebo se mohli vydat za Masáji, kteří, třebaže si stále častěji přivydělávají přestaveními pro turisty, zůstávají dosti věrni válečnickým kořenům a dodnes se nejraději živí mlékem a krví domácích zvířat. Zkrátka nepřijdou ani turisté nejméně podnikaví, kteří do ciziny jezdí hlavně za mořem. Těm Keňa nabízí prosluněné pláže vroubené Indickým oceánem.

Jestliže se za posledních pět let keňský hospodářský růst zvýšil desetkrát, měl na tom lví podíl právě turistický ruch, který se, díky politické stabilitě, mohl stát nejvýdělečnějším odvětvím keňské ekonomiky. Krvavé násilnosti po prosincových prezidentských volbách však stabilitu - a tím i prosperitu Keni - podlomily. Dokáže je země obnovit?

A pokud ano, kdy? Shrňme napřed, čím si Keňa od konce prosince prošla. Prezidentské volby vyhrál dosavadní prezident Kibaki. To tvrdí volební komise.

Vůdce opozice Odinga, který vedl ve všech předvolebních průzkumech, namítá, že Kibakiho vláda výsledky voleb zmanipulovala. - Odinga se odvolává na fakta, která jsou podezřelá i nezávislému pozorovateli. Zveřejnění oficiálních výsledků voleb bylo několikrát odloženo. Rozdíl hlasů pro údajného vítěze voleb Kibakiho a údajného poraženého Odingu je nejtěsnější v dějinách nezávislé Keni. Některá volební střediska hlásila nezvykle vysoký počet voličů, v nejúsměvnějších případech dokonce účast nad sto procent! Washington stáhl gratulaci svému spojenci Kibakimu poté, co americké velvyslanectví v Nairobi upozornilo na evidentní nesrovnalosti v přepočítávání hlasů a na "upravování" volebních dokumentů. Kriticky se o keňských volbách vyjádřili i pozorovatelé z Evropské unie.

Pro Odingu je věc jasná: Kibakiho vítězství je zfalšované a nelze ho uznat. Naproti tomu Kibaki se vidí jako legitimní vítěz. Skutečný problém z toho dělá fakt, že Kibaki patří k národnosti Kikuju, zatímco Odinga ke kmeni Luo. Etnické animozity v Keni, domovu více než čtyř desítek etnik, jsou velice silné a tu a tam, zpravidla po volbách, přerůstají ve střety, při nichž umírají lidé. A to se stalo i nyní, kdy se Luové, kteří stojí pevně za Odingou, pustili do Kibakiho Kikujů, a ti zas do Luů. Prozatím zemřelo, opět v uvozovkách, "jen" asi tři sta lidí, což je mnohem méně než při násilnostech v roce 1992. Ale toto srovnání by stěží potěšilo nynější oběti, které umíraly pod ranami mačety či byly upáleny v kostele, kde hledaly útočiště. Došlo i na staré, tradiční zbraně: v městě Keričo na západě země přišli dva policisté o život, když se stali terčem pro mladíky ozbrojené lukem a šípy.

Uprchlíci se počítají na desítky tisíc.

Kibaki a Odinga se shodují pouze v jednom: v neprávu je výhradně ten druhý a jeho kmen. "Dopouštíte se etnických čistek," hřímá jedna strana - a druhá jí odpovídá: "Vy provádíte genocidu."

Má keňská krize východisko?

Krátkodobým řešením by mohla být vláda národní jednoty. Skrytě, ale srozumitelně se pro ni vyslovily Londýn jakožto bývalá koloniální metropole i Washington, nejdůležitější spojenec Keni. Tuto myšlenku podporuje i Africká unie. Ptáte se, proč si Západ, a najmě Spojené státy, které rády vyzdvihují nutnost, aby demokracie byla transparentní, přejí, aby Kibaki v nějaké formě zůstal u moci? Byť jeho lidé výsledky voleb zjevně "upravili"? Odpověď je jednoduchá: s Kibakim se dobře spolupracuje a peníze, které jeho vláda od Spojených států obdržela na boj proti terorismu, Američané nepovažují za vyhozené prostředky. Naproti tomu Odinga je vůči Washingtonu citelně rezervovanější - a nemusí to být pouze jeho snahou získat podporu početné keňské muslimské komunity.

A proč může být vláda národní jednoty pouze krátkodobým řešením? Protože aby smír opravdu vydržel, musí se najít odpovědi na podstatné otázky. A těmi jsou: Jak pojistit, že volby nebudou falšovány? Jak zajistit, aby z hospodářského růstu měli něco i ti Keňané, kteří musí vyjít s jedním dolarem na den? A co udělat pro to, aby příslušníci jednoho kmene neviděli v příslušnících kmene jiného nepřátele, ale spoluobčany? Celých pětačtyřicet let, od dosažení nezávislosti, nenašli Keňané na tyto otázky správné odpovědi. Ale kdo ví, třeba jim k tomu dopomohou právě poslední násilnosti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .