Na studium není nikdy pozdě. Jana Kepczinská se rozhodla zvýšit si kvalifikaci v 58 letech

„Být jen „zdravotní sestrou“ dnes nestačí. Abych mohla být všeobecnou sestrou, potřebuji mít další školu. Proto jsem začala chodit na vyšší zdravotnickou školu,“ říká 58 letá studentka a dodává, že ke studiu na vyšší odborné škole zdravotnické ji motivovalo setkání s paní Kuchárovou, které je dlouhodobou členkou ženské romské skupiny Manushe.

„Já jsem nikam moc nechodila, bývala jsem hodně doma, kde jsem se starala o maminku. Když zemřela, hodně mi pomohlo, že jsem doma sedět přestala. Paní Kuchárová mě hodně postrčila. Říkala, že vlak mi ještě úplně neujel a že bych měla jít a začít znovu. Dneska jsem proto spokojená, cítím se potřebná. Být jen doma, nebo sedět na sociálce a chodit si každý měsíc pro pár korun, to je ubíjející. Ponižující pro kohokoliv.“

Přihlásila se proto na dálkové studium, aby si zvýšila potřebnou kvalifikaci:

„Jako mladá jsem nastoupila na zdravotní školu, pak jsem byla doma s dětma a až v 57 letech, tedy před rokem, jsem začala znovu chodit do školy, na vyšší zdravotní. Mám před sebou ještě tři roky.“

Všechno jde, stačí chtít

Paní Jana prozrazuje, že ji studium občas dává zabrat:

„Chodím do práce, takže nemám příležitost se moc učit. Snažím se po nocích, anebo chvilku před tím, než jdu do práce. V mém věku už je to náročné. Dokud jsem byla mladá, tak to šlo. Teď už jsem babička, takže ani nemám moc času na vnoučata, ale když chcete, dá se všechno zařídit.“

V 58 letech je paní Jana mezi spolužáky nejstarší:

„Těm, co do školy chodí, je mezi 18 do 30 let. Já jsem nejstarší.“

Jana Kepczinská při studiu pracuje jako zdravotní sestra v tzv. ředírně.

„Pracuji jako zdravotní sestra v Chomutově. Vyrábíme kapačky pro lidi s rakovinou. U toho se nesmíte splést a musíte přesně vědět, kolik toho má kdo dostat. Pak si to převezme sanitář a odveze to na onkologické oddělení.“

Po studiu by ráda pracovala jako sálová sestra.

„Chtěla bych pracovat na operačním sále jako instrumentářka.“