Na MS jsem si prošel krizovou situací, ale sezonu jsem měl krásnou, pochvaluje si oštěpař Veselý

19. září si bude česká atletika a vlastně celý český sport připomínat jedno unikátní výročí – uplyne sto let od narození Emila a Dany Zátopkových. Myslíš, že by z vás atletů měla Dana radost?

Čtěte také

Stříbrný medailista z oštěpu Jakub Vadlejch: Udělám vše, abych někdy slyšel českou hymnu

Myslím si, že ano, měla radost vždy ze všeho. Nedělala si hlavu z toho, když něco vyjde nebo nevyjde. Myslím, že to takhle nerozlišovala, z toho mála, co jsem o ní poznal, tak se bavila životem a neřešila výsledky.

Ale oštěpaři byli ti, kteří prapor české atletiky letos drželi hodně vysoko, takže si myslím, že jako oštěpařka by musela mít velkou radost?

To ano. Ona vlastně pomáhala spoluvytvářet celé prostředí, položila základy. To, že oštěp držel a drží českou atletiku, to by ji dělalo velkou radost. Vždycky na oštěpaře držela a tak nějak k nám tíhla.

Když se ohlédneš za letošní sezonou – mistr České republiky, pak jsi onemocněl před mistrovstvím světa v Eugene, kde si startovat nemohl, a pak krásné čtvrté místo na mistrovství Evropy. Jaká ta sezona byla?

Pro mě byla trochu na houpačce, ale byla krásná. Musím říct, že z těch sezon, co jsem zažil za kariéru, tak když se ohlédnu komplexně, tak mám z ní krásný, dobrý pocit. Člověk nikdy neví, jestli nebude poslední, jak už má vyšší věk, tak jde ze sezony na sezonu. A o to víc si to tak nějak všechno užívám. A jsem rád, že mám to štěstí ještě zažívat takový krásný chvilky, které mě potkaly například na to mistrovství republiky v Hodoníně, kde se mi to povedlo. Před domácím publikem to pro mě byl strašně silný zážitek. A i tu Evropu jsem si moc užil, i když „brambora“ – tak kdyby mi to někdo řekl před sezonou, že tam hodím 84 metrů, tak bych to bral všema deseti a ten závod jsem si užil. Takže krásná sezona.

Jak jsi se stihl po části sezony, kterou jsi marodil, se znova připravit?

Byla to bezprecedentní situace, přiznám se, že jsem toho tolik nenatrénoval. Měl jsem tam nějaké okno deseti dní, kdy jsem mohl něco potrénovat s tím, že jsem před tím tři týdny vůbec nic nedělal. Jak jsem starší, tak také potřebuji čas na vyladění. Takže něco jsem tam trošku udělal, také mě bolelo tělo, ale na Evropu jsem jel s tím, že jsem byl fakt dobře odpočinutý. Tam je výhoda toho, že oštěp je přeci jenom o jednom pokusu a může se to spojit tak, jak nikdy nečekáte.

Nemáme to tak složitý jako třeba běžci, kteří když vypadnou z tréninku, tak je to hodně znát na fyzičce. A vždycky se projeví, že oštěp je v tomhle milosrdný – člověk může hodit ještě dál, než si myslí. Na druhou stranu je to někdy krutý, protože máte natrénováno a velkou formu, ale nespojí se to tak, jak by mělo v těch malinkých okamžicích. A to je krása oštěpu. Takže i to patřilo ke kráse sezony, že jsem si prošel krizovou situací, že jsem byl na mistrovství světa a nemohl jsem závodit.

A jaké to tedy bylo?

Byla to trošku frustrace, kdybych tam neodjel, tak to vezmu, jak to je. Ale když jsem viděl, jak se všichni připravují, tak se to ve mně pralo. Ale snažil jsem se to přijmout, snažím se věci přijímat tak, jak jsou, brát je v životě tak, jak přicházejí. Jediný, co člověk může ovlivnit, je to, jak k nim přistoupí, jak na ně zareaguje, jak si je užije místo toho, aby jim odporoval a aby se s nimi zbytečně trápil. Takže život mi připravil zajímavou situaci.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík