Musíte se odpoutat od naučených kódů, říká Ibrahim Maalouf

Přirozený workoholik disponující stabilním příjmem inspirace a technický inovátor s poctivým rodinným zázemím. To je libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf, jehož otec Nassim Maalouf, rovněž trumpetista, v šedesátých letech minulého století vynalezl trubku se čtvrtým pístem. Ve spolupráci s moderními výrobci však Ibrahim vývoj neustále posouvá dál a školí mladé hráče. S osmičlenným souborem nastupující generace progresivních trumpetistů vystoupí 5. prosince v Brně, v rámci JazzFestBrno.

Do Brna dorazíte s programem Trumpets of Michel Ange a početnou kapelou, která navíc bude disponovat jedinečnými nástroji z dílny Adriena Jamineta. Představte nám prosím tyto trumpety a kdo v kapele působí.

Na pódiu budu mít lidi, kteří se naučili hrát na čtvrttónové trumpety. Tím, že podstoupili tento proces, tak mohou hrát skladby, které vznikly přesně pro tento účel. Jedním z cílů mé akademie a tohoto turné je motivovat ostatní trumpetisty, aby si tento nástroj a tyto melodie vyzkoušeli. Během večera se zaměříme pouze na moje autorské skladby a vše bude z připravované desky, která vyjde později. Není to úplně tradiční, ale zahrajeme vám skladby ještě před vydáním alba.

Ibrahim Maalouf|foto: © Yann Orhan

Často používám skladbu Ya Ha La z vašeho živého vystoupení v Paříži v roce 2016 jako vzor epického koncertu. Na to tedy nedojde, že?

Setlist bude hodně omezený, ale i tak to bude velké a oslavné. Na skladbu Ya Ha La bohužel nedojde, ale i další skladby bychom klidně mohli označit jako epické. Mám rád spojení s lidmi a myslím si, že každý hudebník touží pro propojení s obecenstvem. A tento druh hudby je k vytvoření takového vztahu doslova ideální.

Daří se vám i po tolika letech stále dobře hledat inspiraci? Zažíváte i dny, kdy se nic nedostaví a jindy je to zase nával? Jaký systém jste si za ty roky vytvořil?

Těžko říct, kolik umělců má podobný způsob jako já. V mém případě jsem zjistil, že čím víc vytvořím, tím snadněji se dostavují další nápady. Čím víc jsem ponořen do tohoto světa, kde si užívám tvorbu, koncertování a práci ve studiu, tím jsem kreativnější. Aktuálně natáčím čtyři alba souběžně. Vím, že to zní šíleně, ale není na tom nic tajemného. Dalo by se říct, že o tomto systému mluvím dlouhodobě. Pokud přestanete tvořit, tak se představivost také zastaví. Pokud se však nezaseknete a budete pokračovat ve věcech, které milujete, tak se ta plynulost udržuje. Mnozí umělci to mají tak, že když se vrátí z turné, tak doma odpočívají a čekají na novou vlnu inspirace. Já takhle vůbec nepracuju.

Tím dává smysl početný seznam filmových soundtracků z posledních let ve vašem portfoliu. Přeskakujete tedy mezi projekty i kvůli spontánní inspiraci?

Možná opravdu ano. Víte co, pracuji na albech, filmových soundtraccích, jezdím na turné a věnuji se mnoha dalším věcem souběžně. To vše přináší další a další inspirace. Kreativita musí být krmena a tento proces nikdy nekončí.

Na albu Capacity to Love jste měl velké množství zajímavých hostů. Svou energii investujete do psaní, ale zároveň tam jistě musí být i prostor na objevování nových umělců a naposlouchávání desek, které vám lidé doporučují. Jak to zapadá do vašeho rozvrhu?

Nezapadá. (smích) Mám vždy obrovskou chuť poslouchat novou hudbu. Ale postupem času jsem se naučil to objevování zapojovat do mých projektů. Když si vezmeme Capacity to Love, dost jsem se ponořil do hip-hopové a celkově pouliční kultury. Takže kdykoliv mi někdy někdo řekl: „Tohle by sis měl poslechnout,“ a mně se to líbilo, tak má okamžitá reakce byla toho umělce nebo umělkyni kontaktovat a nabídnout spolupráci.

Před pár dny jsme měli v Praze Džambo Aguševi Orchestra z Makedonie. Stejně tak k nám do Česka jezdí i mnozí další umělci z bývalé Jugoslávie. Zajímal jste se někdy o tuto specifickou část Evropy?

Rozhodně. Již mnoho let poslouchám a hraji balkánskou hudbu. Spolupracoval jsem s muzikanty z Makedonie, Srbska, a dokonce z Turecka či mnoha romskými hudebníky. Stejně tak jeden z mých muzikantů je z Rumunska a v prosinci s námi tento vynikající romský mistr vyrazí do Brna. Patří mezi nejlepší hudebníky, s jakými jsem kdy hrál. To, co na nich nejvíce obdivuji, je fakt, že hudbu mají ve svém DNA a oheň v krvi.

Nemluvím teď jen o období pandemie, ale investoval jste v poslední době energii a čas do dalšího studia? V lepším případě do návratu ke kořenům, antropologického studia rituálů a prapůvodu nástrojů. Celkově mě zajímají vaše způsoby, jak si stále zvyšovat svou profesionalitu.

Když jsem byl mladší, tak jsem hodně studoval. Opravdu dlouhodobě a intenzivně. Začal jsem hrát profesionálně, když mi bylo čtrnáct. Dokončil jsem studia na Conservatoire de Paris, když mi bylo 24, po kterém následovaly soutěže, včetně mezinárodních. V určitou chvíli je studium velice užitečné a zajímavé. Ale v určitou chvíli je nutné se osvobodit od kódů. V opačném případě nemůžete tvořit.

Ibrahim Maalouf|foto:Odieux Boby

Toto je jedna z věcí, kterou se snažím předat svým studentům. Upřímně věřím, že ta svoboda přináší přirozenou vlnu inspirace. Především, pokud jste hodně studoval, četl a naposlouchával, tak to chce v určité fázi změnu. Musíte svým způsobem smazat všechny kódy, které jste se naučil, abyste byl schopen vytvořit něco nového. V opačném případě, to není možné. Takže, podle mého názoru je nutné, abych nestudoval neustále a měl odpovídající volnost.

Jistě, ale po delším období volnosti a nabití nových zkušeností, musí být pohled na ony kódy s odstupem jiný, objevný a z jiného úhlu.

Stává se to, ale je to většinou jen náhoda. Musíte jít svou cestou, ale přitom se občas vyjeví něco, co jste nečekal. Neustále se učíte. Především se mi to stává díky mým vlastním studentům. V poslední době také hodně vyučuji, což je pro mě další fáze potom, co dokončíte své vlastní vzdělávání. V posledních letech právě výukou nejvíc inspiruji sám sebe.