Moji klienti mají nejčastěji potíže vyjádřit to, co cítí, říká psycholožka Monika Berkyová

„Nejde říci, co je nejčastějším problémem mých klientů, jde totiž o kombinaci více faktorů, hlavně o potíže s komunikací. Neumí přesně vyjádřit, co cítí, protože nedokáží odhadnout, co je pro druhého akceptovatelné a co ne,” říká Monika Berkyová.

Podle ní se mezi dospělými a dětskými klienty nejčastěji vyskytuje problém s komunikací a vyjádřením vlastních pocitů:

„Děti mají problémy hlavně ve škole, neví, jak se mají učit a neumí mezi sebou komunikovat. Neumí vyjádřit svoje potřeby, díky čemuž dochází k nedorozumění jak mezi dětmi, tak mezi dítětem a učitelem.”

U romských klientů je patrná frustrace ze života v sociálním vyloučení:

„Zažili obrovské množství odmítnutí v řadě životních situacích, což poznamenalo jejich sebevědomí, klienti si málo věří.”

„80% klientely představuje lidi z majority, zbytek tvoří Romové. Může to být dáno tím, že jsou moje služby placené, ale já vždycky najdu nějakou cestu, jak pomoci všem.”

Do poradny Moniky Berkyové chodí klienti, kteří psychicky nezvládají svou sociální situaci:

„20 let jsem působila v sociální sféře, na úrovni státní správy. Moje zkušenosti proto hovoří o tom, že to nelze rozdělit. Problémy v sociální oblasti byly stejné, jako když lidé přijdou ke mě do poradny. Když přijdou do poradny, tak s něčím konkrétním a v sociální oblasti to bylo stejné, jen se to týkalo celé rodiny. V poradně ovšem řeší jen svůj osobní problém. To se sice dotýká celé rodiny, ale v poradně cílíme na konkrétního klienta, aby si odnesl pochopení situace.”

Dovést klienta k tomu, aby sám začal řešit svoji životní situaci, může být otázkou několika sezení nebo také letité terapie.

„Klientům někdy stačí dvě, tři sezení, během kterých se určí problém, se kterým pracujeme dál. Pak přichází klienti, kteří mají problémů více, jsou nakumulované, a to už je pak otázkou několika let.”

V budoucnu by se ve své praxi ráda věnovala především dětem, které dlouhodobě zažívají pocit neúspěchu nebo mají snížené sebevědomí.

„Chci, aby se ve škole cítily úspěšně. Věděly, že se nemusí tolik zaobírat problémy, které si nesou z rodiny. Třeba aby pocit neúspěchu vnímaly jako příležitost ke zlepšení a návod k tomu, na co by se měly více zaměřit, aby se staly úspěšnější a lépe podobné situace zvládaly.”