Milan Slezák: Vladimir Putin bilancuje

Podle něho stačí maličkost, totiž vypustit z ústavy jediné slůvko a formulaci, že nikdo nemůže být zvolen prezidentem na více než dvě následná období, nahradit formulací: „nikdo nemůže být zvolen prezidentem na více než dvě období“.

Putina se omezení netýká. Byl zvolen potřetí, a to podle starých pravidel. Proč je tedy chce měnit? Myslí si, že je to pro něj výhodné? Že změna sníží míru roztrpčení určité části voličské obce, jejíž přízeň chce Kreml znovu získat?

Způsob, jakým si Putin na podzim s nynějším prezidentem Medvěděvem veřejně slíbili prohodit křesla, rozčílil hlavně mladé a vzdělanější voliče, kteří byli do té doby apolitičtí a těšili se z výhod, jaké jim putinovská éra přinesla. Olej do ohně přilily parlamentní a prezidentské volby. Ani jedno hlasování nebylo transparentní.

Masové protiputinovské demonstrace a pískot na premiéra, který si tak zakládá na své popularitě, Putina na chvilku vyvedly z míry. Nyní vychází kritikům vstříc. Doslouží už pouze tento prezidentský mandát (pravda, nově šestiletý). A pak? Bože, vždyť je tolik možností.

Řekli byste, že v Rusku je přece demokracie a pro tu je vhodnější parlamentní systém, v níž má hlavní moc premiér, ne vševládný prezident, který má zůstat pouhým symbolem země a její jednoty. Nebo se kultivovaněji připomene myšlenka, která se objevuje ve Švejkovi, že totiž „vlast vovinula mračna“. A v těchto těžkých dobách je nutné se semknout za jediným osvědčeným obráncem, kterého Rus má, totiž za Vladimirem Putinem. V těžkých dobách není ústava posvátnou krávou. Alespoň pro některé režimy.

Abychom však nebyli k Vladimiru Putinovi nespravedliví, připomeňme, že jeho čtyři premiérská léta (od roku 2008) se mu povedla. Říká to ten nejpovolanější, Putin osobně.