Milan Slezák: Vítej, bratře Slovane!

Někteří lidé si prostě za každou cenu potřebují najít nepřítele. Ale na ty teď zapomeňme. Nechme rovněž stranou rok 1968 i padesátá léta a sovětské poradce československé Státní bezpečnosti. Pomiňme krádež Podkarpatské Rusi a plundrování československého uranu. Zapomeňme i na stošedesáttři let staré prorocké varování Františka Palackého, že ruská monarchie chce expandovat do střední Evropy.

Návštěva ruského prezidenta Medvěděva v Praze vybízí k pokusu o jiný přístup. Praha přece bude hostit reprezentanta nového Ruska. A partnerství s ním může být vysoce přínosné pro obě strany, jak dokazuje výhled na mnohamiliónové kontrakty, které mají být za Medvěděvovy pražské návštěvy podepsány.

Zdravý základ vztahu ČR a Ruska položilo naše členství v NATO

Jako ceněný partner má Rusko samozřejmě právo na náš respekt a na pochopení, že i ono má své zájmy. Rusové, kteří k nám přijedou, nebo kteří se dokonce v Česku usadí, zase mohou očekávat, že se tu budou cítit bezmála tak dobře jako ruská šlechta v dvacátých a třicátých letech, kterou naši předkové hostili velmi rádi. Ale samozřejmě: podobně jako tehdy, i dnes záleží hodně na chování samotných hostů.

Ano, dnešní Rusko nám může být dobrým partnerem. Leč čemu za to vděčíme? Principu, na němž mohou být vzájemné vztahy založeny teprve v posledním období, principu já pán – ty pán.

Tenhle nový, zdravý základ vztahu s Ruskem nám nedopřálo nějaké zvláštní přátelství s Moskvou. Ten nám dopřála záda krytá členstvím v Severoatlantické alianci a v Evropské unii.

Právě jako součást většího celku, v němž nejsme odkázáni výhradně na měnící se rozmary jednoho či dvou dominantních spojenců, můžeme říci prezidentovi Medvěděvovi se širokým upřímným úsměvem: „Vítej, bratře Slovane!“