Milan Slezák: Národní muzeum není jen budova

Národní muzeum není jen budova. Je to také národní instituce, svým způsobem poklad. Něco podobného, a budiž mi to dovoleno říci, jako Český rozhlas. A to z Národního muzea zdaleka nedělají pouze jeho sbírky zahrnující kostru plejtváka myšoka nebo slovo národní v jeho názvu.

V tom se odráží šťastný souběh dvou tendencí: vlastenecké – vždyť učená společnost, která u zrodu Národního muzea stála, chtěla pracovat hlavně pro povznesení národa – a tendence vědecké, která si musí uchovat kritičnost za každou cenu. Ba někdy i za cenu, že se národu budou otevřeně sdělovat nepohodlné pravdy.

Co je totiž pro národ prospěšnější? Fangličkářské vlastenectví, které se vyžívá v prázdných tirádách a všechno špatné svádí na domnělé zavilé nepřátele národa? Anebo je pro národ lepší, když se skládá ze soudných, přemýšlivých a pracovitých jedinců?

Tuhle otázku přece slovutní Čechové úspěšně vyřešili už před drahnou dobou! Proto Havlíček vyzýval, aby nám „vlastenčení konečně z huby do rukou vklouznouti ráčilo“, proto volal Masaryk po drobné práci a kritickém úsudku. I oni mohou spolu s Národní muzeem posloužit jako důkaz, že vlastenectví a soudnost nemusí být nutně protivy.