Marek je koumes číslo jedna. Stejně jako „jeho“ princ ve štědrovečerní pohádce, směje se Eva Samková

V anonci pohádky Jak si nevzít princeznu se praví, že princ Leopold je hloubavý, studijní typ. Princezna Josefína je živelná a jedná rychleji, než přemýšlí. Scenárista vás znal, nebo je ta podobnost čistě náhodná?

Marek: Taky jsem si říkal, zda jde o čistě náhodou podobnost. Karel Janák mě asi obsadil z nějakého důvodu, asi vypadám jako studijní typ.

Eva: Ty jsi studijní typ, koumes číslo jedna. Marek teď má třeba obsesi s hraním šachů, takže všechno zkoumá a studuje. Já tomu ale nerozumím, takže hrajeme jiné deskovky.

Marku, hrajete i ve filmu Poslední závod o Hanči a Vrbatovi. Když jsem o něm nedávno četla, napadlo mě, jak vypadá herecké nepohodlí?

Marek: Počasí nám poměrně hrálo do karet. Leitmotivem natáčení byla samozřejmě zima, natáčení jsou 12hodinové záležitosti. Při natáčení navíc nemůžete být nabalený. Hodně se mi ale osvědčily dobové rukavice.

Eva: A zažíváte při hraní i nějaké emocionální nepohodlí?

Marek: Člověk pořád na něco čeká. Člověk se ráno oblékne s tím, že jde za půl hodiny točit, pak čeká osm hodin, pak se zeptá, zda by se nemohl svléknout, a když se svlékne, tak mu řeknou, že má jít hrát. Druhá věc je pocit, že vás někdo hodnotí. Jako když někdo na Facebook napíše, že „na tom koni nic moc“ – a vy si říkáte „Já jsem se sakra snažil!“ Je to ale něco, co herec musí zvládnout. 

Evo, to asi znáte i vy, že někdo plivne jedovatou poznámku přes sociální sítě...

Eva: Já to naštěstí moc nečtu, jen někdy pro zábavu. Nemá smysl to řešit. 90 procent mých fanoušků jsou ale moc hodní a milí lidé.

Celý rozhovor s Evou Samkovou a Markem Adamczykem si můžete kdykoliv poslechnout ze záznamu. Dozvíte se třeba i to, jaká je Eva herečka...