Malí Tibeťané chtějí studovat. Pomoct můžete i vy, říká Jana Neboráková

Jana Neboráková s tibetským chlapcem a spolupracovníkem Tenzinem
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jana Neboráková s tibetským chlapcem a spolupracovníkem Tenzinem

Před 10 lety založila obecně prospěšnou společnost MOST, aby zlepšila životní podmínky lidí v indické části Himálaje a v Tibetu. Pomáhá tibetským dětem, uprchlíkům, mnichům, mniškám i starým lidem bez rodin. „Například v námi podporovaných školách se děti mohou učit ve svém rodném jazyce, v tibetštině. Jsem ráda, že takto můžeme pomoct nejen těmto konkrétním dětem, ale i tibetským komunitám v exilu,“ říká v rozhovoru se Zuzanou Burešovou Jana Neboráková.

Umíte si představit, že by se vaše děti nesměly ve školách učit ve svém rodném jazyce? Přesně taková je situace v tibetské autonomní oblasti. „Tibetské děti se učí v čínštině, což je úplně jiný jazyk,“ popisuje Jana Neboráková situaci v centrálním Tibetu. „Rodiče navíc často nemají peníze na to, aby své děti poslali do školy.“

Také těmto dětem pomáhá obecně prospěšná společnost MOST. Jak?

Čtěte také

12 tisíc ročně pomůže jednomu dítěti

Od roku 2006 do roku 2013 získala obecně prospěšná společnost MOST od dárců přes 10 miliónů korun a podpořila 2635 lidí. „Je to neuvěřitelné. Jsem ráda, že se do pomoci zapojuje tolik lidí,“ říká Jana Neboráková.

Například v exilové vesničce Tibetian Homes Foundation – která se nachází v Indii a kde děti i žijí, protože jejich rodiče zůstali v Tibetu – stojí jeden rok pro jedno dítě přibližně 12 tisíc korun. „Je v tom zahrnuto jídlo, ubytování, školné i případné léky, když je dítě nemocné,“ vypočítává Jana Neboráková.

Jana Neboráková s kůzletem na planině u hranic s Tibetem

Jaký je další osud dětí, které opustí tuto školu? „Konkrétně tato vesnička se pro děti, které ji opouštějí, snaží najít nějaké místo, aby se úspěšně zapojily do komunity a aby si na sebe vydělaly,“ popisuje.

Skromnost a touha po vzdělání

Jak Jana Neboráková zdůrazňuje, tibetský školák se od toho českého v mnohém liší. „Opravdu se učit chtějí,“ říká o malých Tibeťanech, kteří žijí v exilové vesničce. „Jsou skromní a chtějí se vzdělávat. Důvodem je i to, že aby mohli studovat, museli opustit své rodiny…“

Čtěte také

Setkají se tyto děti ještě někdy se svými rodinami, které zůstaly v Tibetu? A jaké jsou sny malých tibetských školáků? I na to se Zuzana Burešová Jany Neborákové zeptala.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku, nebo v našem audioarchívu.