Májová reminiscence: tehdy se tančilo...
Atmosféru konce války a prvních okamžiků míru si lze připomenout různými způsoby. Eva Hůlková zvolila hudbu, která nás vrátí v čase. Ale na signály, které tento úsek historie vysílá dnešku, na ty se ptala současníků.
Rytmy a melodie: tyto když slyšíme, představíme si onen čas, kdy skončila válka a svoboda a mír se zdály být navěky...
"Roll out the barrel, we'll have a barrel of fun
Roll out the barrel, we've got the blues on the run
Zing boom tararrel, sing out a song od good cheer
Now's the time to roll the barrel, cause the gang's all here..."
Připomínat témata, události a vzpomínky, které evokují květnové dny roku 1945 je naprosto namístě, je přesvědčen historik Jaroslav Šebek.
Jaroslav Šebek: „Je to připomínka něčeho, co vlastně ukazuje na možnost, kdy se hnutí, které vystupuje zatím jenom z politických autoritativních pozic, se velmi snadno může přeměnit ve hnutí, které bude velice militantní a velice agresivní a může samozřejmě přispět i k vyvolání nějakého velkého konfliktu. A to si myslím, že jsou věci, které skutečně evokují právě i ty květnové dny: konec jedné totality, která ovšem nakonec v části Evropy přešla do totality další.“
"Roll out the barrel, we'll have a barrel of fun
Roll out the barrel, we've got the blues on the run
Zing boom tararrel, sing out a song od good cheer
Now's the time to roll the barrel, cause the gang's all here..."
Dominiku Dukovi se v onen čas vrátil tatínek, československý voják, z Anglie. Ze svobody se radoval krátce – jako mnoho dalších jej čekalo vězení a po létech jej koneckonců okusil i jeho syn, nynější kardinál...
Dominik Duka: „Myslím, že nezapomenout je opravdu důležité – z jednoho hlediska: protože jsme svědky toho, jak plynou léta od 2. světové války, že mnozí zapomněli na to, co znamenal nacismus, fašismus, ale – buďme upřímní – co také znamenalo spojenectví Sovětského svazu s nacistickým Německem. Proto už několikrát jsem navštívil hrob polských vojáků pod Montecassino, proto při návštěvě Polska nezapomínám navštívit Osvětim, proto nezapomínám navštívit Lidice, Terezín či Ležáky.“
Plukovník Eduard Stehlík je bezesporu vlastenec. A navíc je v obraze, má znalosti a problematice rozumí. Říká, že nesnáší, když se o Češích mluví jako o národu Švejků a zbabělců. Připomíná, že jsme měli desetitisíce padlých na bojištích 2. světové války.
Eduard Stehlík: „A je jedno, jestli to bylo v karpatských horách nebo v písku severní Afriky nebo nad Velkou Británií nebo ve Francii... A ty největší ztráty se váží k tomu domácímu bojišti. Které – já říkám – mnohdy bylo krutější, než kterákoliv jiná fronta a desetitisíce lidí, kteří vědomě pomáhají, zapojí se do odboje, pomáhají parašutistům a končí na popravištích... A hovořit v té situaci o národě zbabělců – já myslím, že ten, kdo to říká, tak neví, co mluví.“
"It's a long way to Tipperary
It's a long way to go
It's a long way to little Mary
To the sweetest girl I know "
Evropa nevěděla, co ji čeká v druhé polovině 20. století. Ale tehdy v máji – tehdy se tančilo...
"Good bye Piccadilly
Farewell Leicester Square
It's a long long way to Tipperary
But my heart's right there"
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
