Maďarsko zachvátila vlna stávek
Přečetl jsem si v novinách, že už více než měsíc plní ordinace českých psychologů a psychiatrů lidé postižení ekonomickou krizí. Je-li to opravdu tak vážné, pomyslel jsem si, takové Maďarsko, které jen tak tak uniklo státnímu bankrotu a řítí se do recese, bude celé brzo vyhlášeno za nějaký psychiatrický pavilon číslo šest. Už jen ta vlna stávek, co zemi zachvátila.
Skutečnost je ovšem taková, že v rodišti finančníka George Sorose, podle kterého krize podtrhla potřebu větší regulace, je i dnes stejně veselo, jako tam bývalo v dobách, kdy Západ viděl tuto zemi gulášového socialismu jako nejveselejší kasárna sovětského lágru. Maďaři si v těchto dnech elektronickou poštou přeposílají krátké video, v němž mluvčí Mikuláše oznamuje, že vzhledem ke krizi dostane letos dárek jen jeden člověk, načež Mikuláš sám odhalí jméno onoho šťastlivce - vtip je samozřejmě v tom, že každý adresát tohoto žertovného videa si v té chvíli přečte své vlastní jméno.
Aniž bych se pasoval do role Mikuláše, troufnu si říct, že tím, kdo letos obdarován rozhodně byl, je předseda vlády Ferenc Gyurcsány. Můžeme-li říci o Mirku Topolánkovi, že je dítětem štěstěny, pak totéž platí o jeho maďarském kolegovi dvojnásob. V předloňských volbách se svou Socialistickou stranou sice obhájil vládní křesla, vzápětí ale čelil pouličním násilným výzvám k odstoupení za to, že ve volební kampani lhal o skutečném stavu maďarské ekonomiky a později ještě měl tu drzost přijít s návrhem na utahování opasků - co na tom, že absolutně nezbytným. Takto vyhrocená atmosféra vládne v zemi i po dalších dvou letech. A když k tomu připočteme, že letos na jaře socialisty opustil jejich koaliční partner Svaz svobodných demokratů a nechal je vládnout menšinově a vzápětí finanční krize zahnala Maďarsko až na kraj propasti, mohlo by se zdát, že Gyurcsány se termínu řádných voleb v žádném případě dožít nemůže. Ovšem opak je pravdou.
V záplavě zpráv o stávkách, které v těchto dnech Maďarsko sužují, téměř zanikla informace, že parlament v Budapešti v pondělí schválil rozpočet na příští rok. Ten je základním předpokladem pro to, aby země dokázala dostát svým závazkům vůči Mezinárodnímu měnovému fondu a Evropské unii, které Maďarsku udělily v říjnu záchranný balíček ve výši 20 miliard eur. Vláda počítá se snížením rozpočtového deficitu na 2,6 procenta hrubého domácího produktu z letošních předpokládaných 3,4 procenta.
Premiér Gyurcsány před jednáním o rozpočtu prohlásil, že pokud neprojde, odstoupí z funkce. Rozpočet prošel a ministerský předseda může mít pocit, zřejmě i oprávněný, že jeho pozice byla posílena. Tím ovšem výčet důvodů k jeho radosti končí. Za pár dní začne rok, jehož možná nejčastěji skloňovaným slovem v Maďarsku bude ekonomická recese a s tím spojené propouštění, těžko proto lze očekávat něco jiného než další pokles obliby vládních socialistů, kteří se už dnes těší sotva polovině voličské přízně opozičního národně konzervativního Fideszu.
Gyurcsány ovšem přesto ještě před pondělním hlasováním o rozpočtu oznámil z hlediska politického marketingu takřka sebevražedný záměr vlády - navrhuje zmrazit sociální výdaje na pět až osm let na současné úrovni, výjimkou by měly být jen důchody, které by se zvyšovaly v závislosti na inflaci. Ačkoli Gyurcsányovi nelze upřít jistou snahu o uzdravení maďarské ekonomiky, někdy potřebuje lídr socialistů popostrčit. Tu ze strany donedávna koaličních liberálů, kteří návrh státního rozpočtu podpořili až poté, co si vymohli škrty v přemrštěných státních výdajích, jindy si zase na plnění slibů "reformátora z donucení" posvítí zástupci Mezinárodního měnového fondu.
Gyurcsány se tak ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. Z druhé strany na něj totiž tlačí veřejnost - voliči mu už letos udělali škrt v rozpočtu, když v referendu odmítli i u nás tolik neoblíbené zdravotní poplatky. Nyní - snad v nejméně vhodnou dobu - se zase rozšířila vlna stávek. Cestujícím od pondělí ztrpčuje život časově neomezená stávka železničářů za zvýšení platů a za jednorázovou odměnu z prodeje nákladní přepravy státní společnosti MÁV a už týden trvá stávka pozemního personálu na mezinárodním letišti Ferihegy v Budapešti, který se domáhá především nové kolektivní smlouvy, zlepšení pracovních podmínek a příslibu, že se už nebude propouštět. To je situace, kterou nelze nazvat než dárkem v uvozovkách adresovaným v prvé řadě premiéru Gyurcsányovi. "Vychutnat" by si jej měli ale nejen vládní socialisté, nýbrž i opoziční Fidesz - na současném bídném stavu maďarského hospodářství se v minulých dvou desetiletích podepsaly oba tábory.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
