Maďarské gardy - další zkouška demokratů v Budapešti

Tady v Česku jsou výmluvným důkazem komunisté, tradičně zastoupení v parlamentu, u východních sousedů je Slovenská národní strana dokonce součástí vládní koalice. Právě podíl na moci výkonné může být paradoxně jedním ze způsobů, jak extrémisty sprovodit ze světa. Nejčerstvějším důkazem jsou nedělní volby v Polsku: donedávna vládní Sebeobrana a Liga polských rodin, jejichž působení v nejvyšších patrech politiky ublížilo obrazu Polska v zahraničí, zůstaly za branami Sejmu.

V Maďarsku už druhé volební období vládne socialisticko-liberální koalice. Nikdo proto nečeká, že by některá z vládních sil přišla s návrhem na úplný zákaz interrupcí či dokonce rozvodů, jak tomu bylo v Polsku, nebo s iniciativou prohlásit kontroverzní historickou osobnost za nedotknutelného Otce vlasti, čehož jsme svědky na Slovensku. A přesto nebo možná právě proto z Budapešti přicházejí zprávy o hrozbě pravicového extremismu, který se nemá kde ventilovat.

Polovojenská organizace Maďarská garda se v neděli z původní asi padesátky rozrostla o dalších bezmála 600 členů. Přísaze, kterou složili na budapešťském Náměstí hrdinů, přihlížely zhruba tři tisíce sympatizantů a příbuz?ných nových gardistů. Mnozí z nich mávali červeno-bílými pruhovanými vlajkami, jaké za války používali fašisté ze Šípových křížů. Argument, že tyto vlajky jsou spíše symbolem árpádovské tradice než fašistů, je nepodstatný, neboť klíčový v této věci je už vojenský charakter problematické organizace. V civilizované Evropě začátku 21. století, jejíž obranu garantují regulérní armády členských států NATO, působí mnohdy anachronicky už i standardní vojenská přehlídka - hlavně když před jednotku "napochoduje" státník v sukni. Bezpečnostní orgány každé demokratické země musí zpozornět, hraje-li si na vojáčky nějaká větší skupina obyvatel.

Gardu založila krajně pravicová mimoparlamentní strana Jobbik. Muži v černých uniformách si dali za úkol chránit národní tradice a bránit Maďarsko před útokem sousedních států. Připomeňme, že v okolních zemích žijí početné maďarské menšiny, člověk se proto neubrání otázce, zda nepovažují za útok sousedních států už to, že území těmito menšinami osídlená nejsou spravována z Budapešti. Hlavně když slýcháme, že mezi v neděli přísahajícími byli například i Maďaři z jihu Slovenska.

Právě Slovensko se ohradilo asi nejhlasitěji. Bratislavské ministerstvo zahraničních věcí vyjádřilo překvapení, že byla v Maďarsku "garda vůbec zaregistrovaná a že nedošlo k zákazu militantního a revizionistického seskupení". Jako příklad pro Maďarsko uvádí slovenská diplomacie osud rovněž nechvalně proslulé Slovenské pospolitosti, která byla před časem zakázaná a rozpuštěná.

Bývalý slovenský ministr zahraničí Eduard Kukan řekl, že připravované setkání premiérů Roberta Fica a Ference Gyurcsánye bude vhodnou příležitostí k nastolení tohoto palčivého tématu. V této věci podle Kukana není důvod mluvit diplomaticky. Fico by si se svým socialistickým kolegou mohl v této věci rozumět. On sám přece nesdílí postoje například slovenského arcibiskupa Jána Sokola, který předloni požehnal vůdci Slovenské pospolitosti a později se nechal slyšet, jak že si Slováci žili dobře za války, kdy tisíce jejich spoluobčanů byly vyvražďovány v Hitlerových továrnách na smrt. Slovenskému předsedovi vlády by se však s Gyurcsányem rozhodně mluvilo lépe, kdyby mu ten nemohl předhazovat "úlety" jeho nacionalistického koaličního partnera Jána Sloty ze Slovenské národní strany, kvůli které má Ficův Směr pozastavené členství v Evropské socialistické straně.

Podobně jako arcibiskup Sokol na Slovensku se při pochybné události - kterou byla právě srpnová přísaha Maďarské gardy - angažovali také církevní hodnostáři v Maďarsku. Tentokrát tam nebyli ani oni, ani politici zavedených stran a celá akce netrvala ani hodinu. Důrazně se od ní distancovala i mládežnická organizace hlavního opozičního Fideszu expremiéra Viktora Orbána. A to je dobrá zpráva. Protože především neschopnost hlavní opoziční síly znepřátelit si jakéhokoli nesocialistického voliče, ať už šlo o demokrata či fašistu, povzbuzovala vždycky extrémisty k vystrkování růžků. Vzpomeňme si jen na násilnosti, kterých se dopouštěly agresivní bojůvky v ulicích Budapešti loni na podzim - série protivládních protestů vyvrcholila přesně před rokem při příležitosti výročí protikumunistického povstání z roku 1956.

Dokud se v Maďarsku nezmění volební systém a vše budou brát dvě velké strany, budou se muset jejich lídři často pohybovat na hranici vkusu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .