‚Loučit se pod pěti kruhy je sen každého sportovce.‘ Šermíř Beran zakončil kariéru olympijským bronzem
Když se ohlédneme za největšími sportovními příběhy tohoto roku, určitě nemůžeme zapomenout na české šermíře na olympijských hrách. Tým kordistů, který se na hry jen těsně probojoval, dokázal vyhrát dva ze tří zápasů. Kvarteto ve složení Jakub Jurka, Michal Čupr, Martin Rubeš a Jiří Beran vybojovalo bronzové medaile a speciální to bylo především pro dvaačtyřicetiletého Jiřího Berana, který se medailí rozloučil s aktivní kariérou.
„Je to poslední závod, dám do toho všechno. Olympiáda je pro mě třešnička na dortu. Loučit se pod pěti kruhy je sen každého sportovce,“ říkal Jiří Beran před olympijskými hrami v Paříži.
Už tehdy věděl, že půjde o konec jeho kariéry. Na první olympiádě v roce 2016 přispěl ke svému brzkému vyřazení. Opravil chybný výrok rozhodčích, když přiznal, že bodnul sám sebe a za gesto fair play se mu dostalo mezinárodního uznání.
Letos přišla druhá olympiáda. V Paříži nejprve brzy skončil v individuální soutěži a s týmem kordistů mohli jen překvapit. Na úvod je čekala favorizovaná Itálie. „Všechny zápasy jsme s nimi měli víceméně vyrovnané. (Italové) jsou takoví, že zápasy tahají, mají podobnou taktiku jako my,“ říkal Beran před duelem s favority.
Rozhodující zápasy pro Jurku
Všechny zápasy českých kordistů měly stejný průběh. Soupeř se v nich dostal do vedení, ale Jakub Jurka v závěrečném devátém zápase pokaždé dokázal vyrovnat. Proti Italům to stačilo na postup do semifinále, s Japonci Češi prohráli a v zápase o třetí místo proti domácí Francii musel Jurka zase dotahovat náskok soupeře.
„Když mi to kluci předali za vyrovnaného stavu, musel jsem si najít jednoho člověka v audienci a dívat se jen na něj. Bouřící dav a příležitost, která se nám naskytla, jsem si vůbec nepřipouštěl,“ popisoval Jurka, jak se vyrovnával s tlakem.
Beran si v zápase o bronz všiml neobvyklého přístupu Francouzů. „Pozoroval jsem, co se děje na lavičce. Trenéři hnali závodníky, aby šli do nás, i když vedli. Pro mě to bylo nepochopitelné. Chtěli to zlomit, chtěli vyhrát o 20 bodů. Podle mě bylo klíčové, že jsme je překvapovali svými zásahy a pomalu užírali jejich náskok. Klobouk dolů před Kubou,“ popisoval Beran.
Jindy silní Francouzi nebyli během zápasu o bronz před domácím publikem ve své kůži. „Rozsypali se. Viděli jsme na jejich řeči těla a projevu šermu, že to nejsou ti Francouzi, proti kterým jsme šli předtím v Gruzii, kde nás úplně deklasovali,“ vzpomínal Beran.
Zápas o třetí místo byl Beranovým posledním v kariéře. Jako člen podceňovaného týmu si nakonec odnesl olympijský bronz. „Je to neskutečné. Myslím, že je to sen, a ještě jsem se neprobudil. Když jsem ráno nastupoval, říkal jsem si, že do toho půjdeme, jako kdybychom byli osmí, a budeme stoupat výš a výš a zkusíme to dotáhnout co nejdále. Napřed Itálie, pak Japonsko a teď jsme dali i Francouze,“ vypočítával Beran po posledním soutěžním duelu kariéry.
„Mám takovou zásadu, že když člověk maká, úspěch se dříve či později dostaví. U mě to přišlo ve 42 letech, takže jsem důkazem toho, že když člověk dře a maká, doopravdy to jednou přijde. Jsem rád, že to přišlo s touhle partou,“ říkal Beran, nejstarší český sportovec v Paříži a od léta i bronzový olympijský medailista.
