Každý život má smysl
„Znalosti potřebujeme nechávat tam,“ říká o působení českých lékařů v Ugandě Lukáš Laube z Charity Česká republika. Filosofie působení Charity v Africe je postavena na vyškolování zdravotních kádrů z místních lidí, kteří budou připraveni čelit různým nemocem. Jaký názor má tento zkušený humanitární pracovník na aktuální šíření eboly?
Lukáš Laube působil dva roky jako ředitel České nemocnice v Buikwe v Ugandě. Provozuje ji Arcidiecézní charita Praha a je to výjimečný projekt české rozvojové pomoci – je největším zdravotnickým zařízením financovaným českými dárci v rozvojovém světě. Na otázku, jak je možné, že ebola udeřila s takovou brutalitou, má Lukáš Laube jasný názor.
Lukáš Laube: „Je to od začátku podceněná situace, hlavně od představitelů liberijské vlády a Sierra Leone a od představitelů OSN. Jediní Lékaři bez hranic od začátku apelovali, že pokud ta epidemie dosáhne určitých kritérií, bude velmi těžké ji zastavit. A jedině Lékaři bez hranic v podstatě byli jednu dobu přítomni v Sierra Leone a Libérii a pomáhali poskytovat péči.“
Co je zajímavé, je sociální aspekt nemoci – ten je u eboly podle Lukáše Laubeho opravdu hodně důležitý:
Lukáš Laube: „Ten virus je v podstatě nejvíce aktivní z mrtvé tkáně, čímž je ebola velice unikátní virové onemocnění. A v Africe jsou tzv. otevřené pohřby. Tzn. že ti pozůstalí se musí rozloučit s tím mrtvým nějakým dotekem apod. Tam ta kontaminace toho viru je vysoká. Vlastně doporučení WHO, jak zabránit ebole, je pohřbívat mimo ty otevřené pohřby, což znamená třeba ve vacích. Nebo udělat uzavřený pohřeb, kterého se neúčastní příslušníci komunity. Což je zase katastrofa ze sociálního hlediska.“
Do eboly se nyní dávají peníze, ale v nejvíce postižených zemích je kámen úrazu v tom, že nebyl vybudován mechanismus zdravotního systému, podotýká Lukáš Laube.
Lukáš Laube: „Když vám přijde bílý zdravotník do vesnice a začne vám odvážet pacienty při podezření na ebolu, tak to samozřejmě vyvolá nedůvěru. Zatímco kdyby tam byl místní zdravotník a jeho vzdělání by obsahovalo i rozpoznání příznaků eboly, tak samozřejmě máte mnohem větší důvěru a je možno ty pacienty mnohem lépe vytipovat a potom je odvézt, izolovat. Momentálně už to bohužel přerostlo do takových rozměrů, že momentálně na to není čas. I když třeba Partners in Health nebo Last Mile – Partners in Health je americká neziskovka, Last Mile je přímo liberijská neziskovka, ta začala teď školit 1500 lokálních zdravotníků, kteří by byli schopni právě vytipovat případy eboly.“
Jak se nemoc šíří, z diskusí na sociálních sítích je zřejmé, že veřejné mínění se radikalizuje, lidé volají po omezení letů, důslednějších kontrolách, uzavření hranic. Může to znamenat, že nebudou nakloněni humanitárním projektům? Má z tohoto obavy Lukáš Laube, nyní manažer pro vývoj projektů v Charitě Česká republika?
Lukáš Laube: „Víte co – to je otázka hodnoty lidského života. My tu práci děláme kvůli tomu, protože si myslíme, že každý život má smysl. Setkáte se s názory typu ‘Já bych to tam zavřel a necháme to tam‘... Já nechci nikdy skončit na diskusi, který život má větší hodnotu a který má menší hodnotu.“
Česká nemocnice, provozovaná Arcidiecézní charitou Praha, je v Ugandě jednou z nejlepších. Má dobré doktory a má léky – díky penězům z České republiky. Může dělat malé ortopedické operace, plastiky rozštěpů, srdeční onemocnění či péči o chronicky nemocné. Lukáš Laube nezapomene zdůraznit, že drtivá většina prostředků, díky nimž tato nemocnice může existovat, pochází od drobných dárců.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
