Jsem strašně ráda, že se mi povedlo do semifinále postoupit, říká Muchová. Na kurt si zvykla snadno
Tenistka Karolína Muchová prožívá v Paříži nádherné týdny, jak sama řekla na centrálním kurtu po postupu do semifinále Roland Garros. Rusku Anastaziu Pavljučenkovovou porazila po setech 7:5 a 6:2 a o účast v závěrečném zápase o titul se ve čtvrtek utká s Běloruskou Arynou Sabalenkovou. „Myslím, že jsem to zvládla dobře,“ hlásila Muchová Radiožurnálu Sport.
Další nádherný slunečný den v Paříži s úsměvy Karolíny Muchové. Co cítíte po postupu do semifinále?
Cítím radost. Jsem strašně ráda, že se mi povedlo tady na pařížské antuce vybojovat semifinále. Až absolvuju tiskovou konferenci, tak si to půjdeme s týmem trochu užít a odpočinout si. Potom mě samozřejmě čeká příprava na další kolo.
Máte plán na takový ideální odpočinek?
Budeme tam mít hlavně regeneraci a mám tady pořád rodiče, takže si vždycky dáme společnou večeři a probíráme všechno možné. To je tady docela fajn.
Rodiče už nedokázali odletět, připoutala jste je natrvalo k turnaji?
Nedokázali. Už mi asi dvakrát říkali, že dál tady nemůžou zůstat, ale pokaždé to ještě nějak zařídili a pořád tu jsou. Teď už nemůžou odletět.
Jaký byl ten samotný zápas? Vy jste čekala, že bude náročný. Nejdřív jste měla náskok, pak jste ho ztratila, musela jste uzavřít těžký první set…
Myslím, že jsem začala dobře. Chytila jsem dobře začátky a to pomohlo. Potom jsem chytila i ty konce, i když mi Pavljučenkovová brejkla, když jsem to mohla doservírovat. Foukal vítr a já jsem byla zrovna proti němu. Jsem ráda, že jsem to potom znovu zvládla otočit a dobře zahrát začátky i koncovky obou setů.
Čtěte také
Pomohlo vám i sebevědomí z minulých zápasů, ve kterých jste koncovky zvládala dobře?
Myslím si, že každý zápas a zkušenosti z něj pomáhají směrem k dalším bojům. Řekla bych, že tam z nich určitě něco pozitivního bylo.
Měla jste i novou zkušenost – brzký začátek a nový dvorec Philippa Chatriera. Jaké bylo si na to zvyknout?
Ten kurt je krásný a na to se zvyká dobře. Výběhy jsou tam veliké, takže jsem se snažila trochu držet lajny, abych se úplně nevzdalovala. Občas se stává, že se člověk ztrácí na těch velkých „jevištích.“ Ale myslím, že jsem to zvládla dobře. Na podobné kurty se zvyká hezky a baví mě hrát na těch největších stadionech.
Zvyká se na to tedy lépe, než na to vstávání?
To rozhodně. Když jsem viděla, že hraju první, tak jsem si šla včera lehnout hodně brzo.
Teď už vás čeká semifinále s Arynou Sabalenkovou, která vyhrála nad Elinou Svitolinovou. Jaký očekáváte zápas? Váš poslední vzájemný zápas se odehrál už před dlouhou dobou.
Aktuálně je to jedna z nejlepších tenistek světa. Hodně do toho chodí, takže čekám rychlý tenis. Teď si ještě užiju dnešní výhru, ale od zítřka se na semifinále budeme s týmem připravovat a snažit se najít cestu, jak na Sabalenkovou vyzrát.
Když jste byla naposledy v semifinále Australian Open, byla to covidová doba, kdy nejprve na zápasy fanoušci mohli, pak o tuto možnost zase přišli. Teď si užíváte turnaj naplno. Jaké je pro vás hrát před velkým publikem?
Je to super. Ke covidové době bych se už radši ani nevracela, myslím, že všichni jsme nějak vnímali, že to bylo hodně náročné a složité. Je skvělé být zase v „normálním“ stavu, že se hraje před publikem a tak dál.
Tenkrát jste ve volných chvilkách i skládala písničky. Máte teď něco nového? Protože spousta lidí se ptá…
Ne, nic nového nemám. Ani nevím, co na to mám odpovědět. Nemám tu s sebou žádný nástroj a ani nic nového nechystám.
Související
-
Chtěly jsme rozhodčímu říct, aby si toho všiml, komentuje Bouzková diskvalifikaci ve čtyřhře
Tenistka Marie Bouzková prošla do čtvrtfinále čtyřhry grandslamového Roland Garros, ale více než o tomto úspěchu mluvila o neobvyklém a kontroverzním závěru utkání.
-
Je to pro mě kopanec směrem nahoru, usmíval se Lehečka po pětisetové bitvě s Němcem Struffem
Tenista Jiří Lehečka i po nedávných zdravotních problémech zvládl pětisetový zápas na Roland Garros, na grandslamu v Paříži vybojoval první výhru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.